KDE DOMOV TVŮJ? - Reportáže z cest - Žirafka

     Světlá nad Sázavou - Chřenovice, Podhradí (18 km)

    Doléčili jsme se z velikonočního putování a nadešel čas na další výpravu. Po chvilce přemlouvání souhlasil i Standa, že se mnou půjde. Ale pouze pod podmínkou, že vyrazíme brzy. Takže já, chronický spáč a vochrňa, jsem zcela dobrovolně vstávala v neděli v 6! hodin ráno a zanedlouho jsme vyrazili autem k chatám u Sechova, kde jsme nechali auto a hybaj na vlak. Byla pořádná ranní mlha, takže jsme chvíli hledali most přes řeku, ale nakonec byl objeven, přeběhnut a už jsme číhali na zastávce. Vlak jsme si totiž museli stopnout, zastávka byla na znamení. Stopnuti se povedlo a tak jsme brzy dojeli do Světlé nad Sázavou. Na náměstí jsme dokoupili nějaké pochutiny na cestu a vyrazili.

    Cesta sice měla být podél řeky, ale hned jsme zahájili prudkým stoupáním nad Světlou. Výhledy nic moc, krajinu stále halila mlha. Ale za chvíli se mlha zvedla, my konečně dorazili k řece a ejhle! Náhle se ozve odkudsi ze skal volání, ať tam jdeme... Tak jsme se tam vydali a potkali jsme dva jeskynní tvory, kteří pod skalním převisem strávili romantickou noc. :-) Byla to celkem náhoda, takže jsme chvíli pokecali a pak zase razili dál. Cestou jsme potkali pár rybářů, dva se rovnou procházeli v řece. Pak jsme procházeli přírodní rezervací Stvořidla, kde bylo moc krásně. Vůbec krajina Foglarových románů byla kouzelná. Nedávno jsem si od rodičů odvezla svoje knížky, mezi nimi byla i Pod junáckou vlajkou, tak jsem se zase zprostředkovaně vrátila do svých skautských let. Taky jsme na Stvořidlech vymóňali 3 turistické známky a nějaké ty pohledy :-).

    A pak už jsme byli v Ledči, osvěžili se Colou a vyrazili na finální etapu, která nás docela zmohla. Rozloučili jsme se totiž s řekou a začali po silnici stoupat do Obrvaně. Sluníčko vydatně pálilo a cestou nebyl skoro žádný stín. Uff uff. A pak zase dolů k řece, nasbírané výškové metry byly v čoudu. Pak vedla pěšinka podél kolejí, ale chvílemi byla velmi neschůdná, takže jsme to vzdali a šli po pražcích. Naštěstí nejel žádný vlak, takže jsme došli do naší výchozí stanice. Ještě posledních pár metrů přes lanový most a etapa byla u cíle. Až na těch posledních 5 kilometrů to byl moc príma výlet.

Žirafka

Legenda k fotkám:
 01 - Mha přede mnou, mha za mnou
 02 - Vlak zastavuje jen na znamení nebo požádání. Cestující, který chce do vlaku nastoupit je povinen zaujmout na nástupišti takové místo, aby mohl být strojvedoucím vlaku včas spatřen a dávat strojvedoucímu zřetelné znamení (např. zvednutím ruky).
 03 - Vystupováááát
 04 - Městský úřad ve Světlé nad Sázavou
 05 - Z té Světlé toho moc vidět není, co?
 06 - Peřejky na Sázavě
 07 - Jeskynní tvorové
 08 - Důmyslná poklička
 09 - Tichý blázen...
 10 - Stvořidla
 11 - Lom u Ledče nad Sázavou
 12 - Vodníček hlídá řeku
 13 - Ledeč nad Sázavou
 14 - Tady se montují sruby
 15 - Koleje u Chřenovic
 16 - Rozcestník s délkou našeho putování
 17 - Poslední pohled na Sázavu
 18 - Lanový most

    21.3.2009 Týniště nad Orlicí - Hradec Králové (26 km)

    Je tu víkend, takže se vyráží na další putování. V sobotu ráno se vychrňuje, takže z HK odjíždím vlakem až v 11 hodin. Původně jsem chtěla vyrážet v 9, jaksi se nepovedlo :-D. Vlak si to rychle pádí a mně čím dál tím víc dochází, co jsem si to na sebe zase ušila za boudu. A když i trasu mezi Třebechovicemi a Týništěm jede vlak nekonečně dlouho, skoro se začínám fackovat. Na nádraží jednak cpu do batohu zimní bundu - co s ní, když tak krásně svítí sluníčko, a druhak si kupuju báječný koláč s mákem, tvarohem a marmeládou. Vřele doporučuju!

    Jako první fotím rozcestník. Turistu vždycky potěší, když směřuje na hřbitov, hmmm... a vydávám se směrem k Třebechovicím pod Orebem. Cesta lesem je velmi příjemná, příroda ještě sice zimně pospává, ale i tak je tu krásně. Míjím přírodní rezervaci Houkvice, kde jsou různá jezírka a rybníčky a také se tam ukrývá jeden z nejstarších českých dubů. Na rybníku se potápí labuť a je děsně zábavné ji pozorovat :-). Cesta dále vede skrz lesní statek Bědovice a zanedlouho už jsem v Třebechovicích pod Orebem. V muzeu kupuji nějaké ty suvenýry a beru prospekty, abych měla těžší batoh, a také využívám nabídky bezplatného internetu, abych pozdravila kolegy z KSTS v návštěvní knize :-). V restauraci °°°°Černý kůň°°°° poobědvám výbornou kuřecí polévku a vyrážím dál.

    Další zastávkou jsou Krňovice, kde se nachází skanzen staveb z Podorlicka. V dálce jsou vidět i zasněžené vrcholky Orlických hor. A mé kroky už směřují do Bělče nad Orlicí. Cestou mám potkat pozůstatky Bělečského mlýna, ale ty jsou odvezeny do výše zmíněného skanzenu, kde by měl být celý mlýn zrekonstruován. V Bělči je hospoda a minipivovar U Hušků. Chci se tam občerstvit na další cestu, ale ouha, před hospodou spousta pentlí a cedule s významným nápisem - dnes a zítra zavřeno, hostinskej se žení. Tak doufám, že se jim svatba a oslava pořádně podaří a fičím dál. V °°°°hradeckých lesích°°°° potkávám cyklisty, pěší, jezdce na koni, prostě to tu žije :-)

    U rozcestníku Stříbrný potok se rozhoduju, že do HK půjdu sice delší cestou, ale zato určitě krásnější - podél Orlice. A vybrala jsem si určitě skvěle, protože cesta je fakt báječná. Kousek se jde podél slepého ramene, ale pak už přijde ke slovu i samotná řeka. Dokonce potkávám i jednoho kajakáře :-). A zanedlouho už jsem v Hradci u staré nemocnice, kde se loučím s turistickými trasami. Městem pak projdu k nádraží, cestou se ještě občerstvím v kavárně a pak už autobusem zpátky k babičce :-).

    Byl to krásný výlet, i díky skvělému počasí. Malou zajímavostí je, že jsem šla po značkách všech 4 barev:
- Týniště - Bědovice - zelená
- Bědovice - Třebechovice - modrá (souběh se zelenou)
- Třebechovice - Stříbrný potok - červená
- Stříbrný potok - HK - žlutá

Žirafka

Legenda k fotkám:
 01 - Rozcestník v Týništi - hurá ke hřbitovu!
 02 - Rezervace Houkvice
 03 - Rozcestník Bědovice
 04 - Třebechovice pod Orebem
 05 - Skanzen Krňovice
 06 - Krňovice a Orlické hory v pozadí
 07 - Hurá do Bělče
 08 - Hostinský v Bělči se žení
 09 - Žirafka je skoro doma :-D
 10 - Stříbrný potok - pokračujeme po žluté
 11 - Slepé rameno Orlice - přírodní rezervace
 12 - Předjaří u Orlice
 13 - Moc hezký jez u HK
 14 - Skoro u cíle
 15 - Všesportovní stadion v HK - známá lízátka
 16 - Radnice HK
 17 - Za nádražím zapadá slunko

    Putování bílého límečku (kancelářské krysy)

    PROLOG

    Síla Solitérovy fantasmagorie je fakt mocná... V člověku probouzí chuť dělat naprosto bláznivé a nenormální věci a ještě z toho mít nesmírné potěšení. Kdybyste mi třeba loni řekli, ať se zkusím projít pěšky z pražského Hlavního nádraží někam mimo město, asi bych vás poslala do zajímavých míst, kde háj by byla ta nejmírnější varianta. A ejhle. Stačí pár písmenek někde na netu a já si hned s radostí pletu na sebe bič. Cíl je jasný - projít po částech trasu Praha Hlavní nádraží - Průhonice a propojit tedy Prahu s první mimopražskou obcí. Vzdušnou čarou je to asi 12 km, ale terénem vskutku neturistickým. Trasa je velmi výhodná, téměř kopíruje metro C, takže není problém kdykoli putování ukončit a dovézt se buď do práce nebo na parkoviště k plechovému oři. Takže... začínáme!

    Pondělí 16.3.2009

    Z metra vystupuju na Hlavním nádraží a slavnostně tak začínám své pražské putování. S sebou vleču krabici slaných pizza šnečků pro mamku. Dneska má narozeniny a já jí slíbila, že tuhle mňamku upeču a ráno jí to doručím do práce, aby to mohla rozdat kolegům gratulantům. I s krabicí si to tedy supím do ulice Politických vězňů, za chvíli se setkávám s mamkou a jídlo měním za nějaké informaticko-manažerské časopisy. Už slyším příznivce Žrací turistiky, jak mi spílají, ale já směny nelituju :-) Ještě se zastavuju u filatelistické přepážky na hlavní poště a pak už kvapím do práce. Procházím ulicí Ve Smečkách, kde je spousta kabaretů a různých šantánů a dají se tam ulovit zajímavé snímečky. Ostatně můžete posoudit sami v malé fotogalerii pod příspěvkem. Po chvíli chůze už jsem v práci poblíž stanice metra IP Pavlova, v nohách mám 1 800 metrů a dobrý pocit z ranní procházky, který tak trochu stírá špatný pocit z pozdního příchodu. To je tak, když někdo peče do jedné v noci a pak se mu ráno nechce z postele, i když ví, že v pondělí bývají cestou různé kolony a další motoristické přívětivosti...

    Kolegové jdou na oběd nějak nechutně brzo, takže jim dávám košem s tím, že si pak někde něco ulovím. A bum ho, je tu další nápad. Co kdybych místo oběda šla na další kus putování. Od nápadu není daleko k realizaci, takže vyrážím Karlovem směrem k Nuselskému mostu. Cestou míjím krásnou novogotickou budovu kliniky U Apolináře, potom Fysikální ustav MFF UK, kam jsem v prváku a druháku chodila na přednášky z fyziky, protože měli spoustu vybavení pro demonstraci různých fyzikálních jevů. Nezapomenu třeba na zákon akce a reakce, kdy se v posluchárně střílelo ze vzduchovky :-) A už míjím i budovu Muzea Policie, kde jsme byli s KSTS na Muzejní noci. Cesta po Nuselském mostě ubíhá také celkem rychle, v jednu odpoledne vyjímečně není dopravní špička, takže se tu dá i dýchat. A trasa dále pokračuje kolem Kongresového centra směrem na Pankrác. Cestou míjím pekařství a občerstvuji se skvělou buchtou se spoustou rozinek a mandlí. A kráčím dál a dál. Časově bych sice měla skončit na stanici Pankrác, ale odtamtud je to už jenom kousek na Budějovickou, kde se báječně holduje Žrací turistice, takže šlapu dál. A konečně jsem u cíle dnešního putování. V nohách nemám sice tisíc mil, polední procházka byla cca 4 200 m, ale i tak to bylo fajn. U stánku si kupuju skvělou slaninovou pizzu, lezu do metra a vracím se zpět do práce.

    Úterý 17.3.2009

    Kolegové jdou na oběd na pečené koleno. Na to ale já nějak nemám chuť, takže si opět jdu svou vlastní trasou. Metrem se popovezu na Budějovickou a přes Kačerov jdu dál. Do cesty se mi ale staví vražedná trojkombinace Magistrála, Jižní spojka, Depo Kačerov, a tak musím z přímé trasy poněkud odbočit. Obcházím depo metra a protože se chci kochat co nejvíce, volím pěšinku nad kolejemi, která je docela rozbahněná. Jak potom vypadají moje boty asi ani netřeba připomínat. Což mi připomíná, že jsem ještě nenapsala, že bílý límeček putuje zásadně v turisticky naprosto nevhodném vybavení. Místo batohu elegantní městská kabelka, místo džínů dlouhé černé kalhoty s puky, místo pohorek či pohodlných botasek polobotky vylepšené vložkou s mechem. A ani TVN se občerstvit nemůže, protože buď pak zamíří do práce nebo za volant a na žádné z těch míst alkohol nepatří... Prostě labůžo :-). Procházím Spořilovem - tou částí, kde se ulice srandovně jmenují např. Severní I, Severní II až Severní XI, míjím geologickou expozici v areálu Geofyzikálního ústavu AV ČR a po lávce přecházím na stanici metra Roztyly, kde dnešní etapa končí. Dalších 3 500 m :-). Cestou zpět se stavuju pro mexickou mňamku na Budějovické a také si tam řádně pucuju boty, aby to v práci nevypadalo, že jsem si ten oběd byla lovit na poli :-)

    Středa 18.3.2009

    Putování už došlo tak daleko, že na procházku přes oběd to není, pokračuju tedy v cestě večer. Z Roztyl prudce stoupám směrem na Chodov. Dekl od kanálu slouží jako stativ, takže se s laskavými čtenáři můžu podělit i o večerní pražskou momentku. A jdeme dál. Kochám se svojí oblíbenou mozaikou žirafky, procházím nákupním centrem, přecházím dálnici a po chvíli míjím Chodovskou tvrz. Dalších pár minut mě přesvědčuje o tom, že na Jižním Městě se na chodce moc nemyslelo. Chodníky zničeho nic končí u silnice bez přechodu, všude jsou oplocená parkoviště, no něco báječného. Ale cesta ubíhá a to je dobře. Zanedlouho jsem na Hájích, vyzvedávám dárek pro kolegu - plyšového kohouta z filmu Kozí příběh, v duchu mávám KK41 a jedu domů :-) 4 500m.

    Čtvrtek 19.3.2009

    Ráno sice hustě snežilo, ale bóračku z KSTS nic nemůže zastavit. Večer po práci vyrážím z Hájů, poměrně brzy se vymotám z betonové džungle a kochám se krajem Milíčovského lesa. Cestou do Újezda dostanu geniální nápad - zavolám Alpovi a pokecáme. Cesta mi hned líp utíká, zanedlouho už přecházím po mostě dálnici a jsem v Průhonicích! Tam poměrně rychle padá tma, takže zkouším fotit nasvícený zámek z podesty něčího plotu, ještě zavolám KK41 a pak už jedu busem zpět do Prahy a razím k domovu.

    Během 4 dnů jsem urazila 20km a bylo to nesmirně super!

Žirafka

Legenda k fotkám:
 01 - Praha - Hlavní nádraží
 02 - Jindřišská - dvorana hlavní pošty
 03,04 - Ve Smečkách
 05 - Tady pracuju
 06 - A takový máme výhled z terasy u kantýny
 07 - Nuselský most
 08 - Park v Nuslích a areál na Karlově
 09 - Kongresové centrum Praha a jedna z mála smysluplných reklam...
 10 - Kostel Sv. Pankráce
 11 - Ten pán sázel do země plastové stromečky. Cosi mi říká, že mu asi nevyrostou...
 12 - Postcrossing, moje oblíbená zábava, někdy o ní napíšu víc :-)
 13 - Odrazy budov ve skle mám prostě ráda
 14 - City Empiria, vpravo pak bývalá budova Rozhlasu
 15 - Šedivě pochmurné budovy na Budějovické
 16 - Depo Kačerov
 17 - Hmmm... lesk jako blesk to tedy zrovna není...
 18 - Pohled z Roztyl směrem k centru (na Pankrác)
 19 - Autoportrét u Milíčovského lesa - to mám dlouhé nohy, co?
 20 - Západ slunce nad protihlukovým valem
 21 - Sen každého žracího turisty
 22 - Dálnice a západ slunce podruhé
 23 - Průhonický zámek. Na fotce jsem i já :-)

    Neděle 8.3.2009, asi půl třetí odpoledne

    Sedím si takhle u počítače, přemýšlím nad tím, jak mě bolí přeleželý krk, a čekám, jestli se objeví třetí hráč v on-line turnaji v Osadnících z Katanu. Fandím Radku Štepánkovi v DavisCupovém utkání proti Francii, když tu náhle zmerčím v návštěvní knize KSTS, že Guliver píše, že je pecivál. No, Gulivera osobně eště neznám, takže pomlóvat ho zatím nebudu, ale čtu i okolní příspěvky... a po chvilce je jasno - všem (nevěřícím) Tomášům k svátku byla spuštěna Solitérova fantasmagorie. Teda ono už se to fantasmagorie nejmenuje, říká se tomu "Kde domov tvůj?", ale Solitérovi to už stejně nikdo neodpáře, tak co.

    Koukám na nový odkaz na hlavní stránce a pak už se seznamuji s detaily akce. Je to jasný, dneska musí první úsek padnout! Standa nic netuší a pokojně vejrá na monitor svého PC. Neví, že mi očička svítěj jak korálky a co se na něj chystá...

    - Miláčku, nechceš jít na procházku?
    - ???
    - No jsem si řikala třeba do Smilovejch Hor, že bysme mohli jít...
    - ??? /přemýšlí, kde jsem se mohla tak silně bacit do hlavy, že teď plácám takovéhle blbosti/

    Objasňuji důvody, které mě vedly k předchozím výrokům a už i on studuje vše potřebné. Chvíli to vypadá, že skutečně půjdu sama, ale nakonec mu to nedá, takže je jasné, že půjdeme oba :-D trasu ze Smilových Hor do Bělče. Oproti původnímu návrhu je to z kopce, tak by to snad mohlo jít :-) Třetí hráč v Osadnících asi ještě chrní, takže na to peču taky a jdeme!

    Dopravíme se na náves ve Smilových Horách a vyrážíme po cestě směrem k hraně kopce, který musíme sejít. Cesta vede blátem, sněhem, kolem louží, ale statečné poutníky z KSTS nic nezastaví. Konečně se dostáváme na hranu a skrz paseky se nám otvírá výhled na pod námi ležící Mladovožicko. Opatrně sestupujeme ostružiním, po mokrém listí nebo po šiškách. Místy se brodíme zbytky zmrzlého sněhu, ale jde se celkem pěkně. Odměnou jsou nám hezké výhledy na naši domovinu. Na silnici se pak rozhodujeme pro cestu přes Elbančice, protože cesta kolem hájovny může být hodně rozbahněná. Zanedlouho už vcházíme domů, v nohách máme cca 4 km a za sebou první hodinu putování. Už se moc těšíme na další etapy a děkujeme Solitérovi za príma nápad!

Žirafka

Popisky k obrázkům:
 01 - Jan Kozina ve Smilových Horách
 02 - Smilovy Hory už jsou za námi...
 03 - ... tohle vedle nás...
 04 - ... a tohle před námi.
 05 - To není kněžna Libuše, to se jen Standa kochá výhledem
 06 - Vlevo Běleč, vpravo Šelmberk
 07 - Fotka s vlajkou KSTS, bohužel po stěhování nějak nevíme, kde je ta látková, tak jsme s sebou měli alespoň obrázek :-)
 08 - Odtud jsme přišli