KDE DOMOV TVŮJ? - Reportáže z cest - Solitér

    Podrobné reportáže z cest při plnění KDT? jsou na stránce www.alpenstock.us v sekci "Na cestě".

    Napsala Žirafka...

    Napsala Žirafka- mejlík poslala. A v něm malá výtka zazněla. No výtka- malé upozornění to spíše bylo. Upozornění či přání- těžko soudit, zejména když slova její na pravdě se zakládají.

    Napsala Žirafka- mejlík poslala. A mé ego blahem zavrnělo- i pochvala v něm obsažena byla. A má ješitnost povyrostla o notný kus, neb chvála zahrnula reportáže mé. O čem že to svědčí? No o tom přec, že Žirafka má dobrý vkus, toť jasná věc.

    Napsala Žirafka- mejlík poslala. A já ve snaze vyhovět jejímu přání či pokynu v tu ránu bordel svůj rozhrabu a hledám, hledám ono cd na kterém fota jsou. O ně a reportáž ze dvou etap totiž jde, jež já absolvoval, body započítal a zážitky cesty vylíčit? To z nedostatku času ne a ne.

    Napsala Žirafka- mejlík poslala. Lovím v paměti poznatky z cesty té a hlavně útrapy, jimž byl jsem vystaven. Paměť zdráhá se, leč já nedám se, za pomoci několika obrázků bude čtenář vystaven cancům mým, to bude ohlasů!

    Napsala Žirafka- mejlík poslala. A znovu se odehrává ve vzpomínce mé onen pochod za bodem. Bodem soutěžním, neb nebýt této výzvy- jinak bych nakládal časem svým a místo putování na gauči slastně snil o dobrodružstvích tam někde za všedním obzorem.

    Napsala Džirafka- mejlík poslala. A já sám samoten jak vece tradice stojím v Litvínově atrapě turisty podoben. Kroky mé míří sídlištěm, jež zove se Janovem. V duchu pozdrav zde bydlící Nině posílám a přitom celou soutěž proklínám. Jen jedno Janovským závidím- a to pohled z oken, to se tak často nevidí. Z ložnice pohled na chemičku a ve vzduchu cítit její smrádek, z oken pokoje kyne zámek Jezeří- ale ten je pro mé nohy ještě dalek.

    Napsala Žirafka- mejlík poslala. To potěší. Ale i díky jejímu písmu jsem si vzpomenul, jak dostal jsem se do řečí. To bylo tak- DžaPa volal, či Alp? Nevím již, ale bylo to proto, aby mne zkontroloval, zda útrapy cesty nezvítězily nade mnou již. A já pravil, mapy nemaje, že cíl 7 km vzdálen je, abych po hodině hrdě hlásil dosažení oné mety. 4 km ta vzdálenost byla, ne 7, to tabule u silnice o vzdálenosti Tesca mě pomýlila. A já za hňupa byl v očích DžaPy, na to jsem si zvyk, ale nedosti na tom, Litl s výsměchem přidal se též, asi bral to jako velkou lež - sedm kilometrů za hodinu? Co to plácáš, Solitére, za koninu?

    Napsala Žirafka, mejlík poslala. Ráda by podrobnosti o mé procházce s Květou věděla. O té, při které během návratu z Kvildy má žena získala pocit křivdy. Ač z Vysokého Kamene rozhled nádherný byl, po jedenáctikilometrové pouti se jí konec nelíbil, závěrečný kilometr ji rozlítil. Neb chůze po asfaltu, všude davy lidí, vše pěkné viděno během cesty zapomenuto, a nebojím se říci- v jejich očích viděl jsem i vraždu!

    Napsala Žirafka- mejlík poslala. Kdyby jen tušila co za zmatek v mé činnosti zasila! Já, ač naprosto střízliv jsem se v záchvatu naprosté normálnosti přistih, jak má mysl neduživá přestávky v práci využívá k psaní tohoto cancu. Tečka. Netřeba více slov. Já měl jiné reportáže v plánu. A psány normálně by byly. Ne takto zhovadile. Tož tak. Zbláznil jsem se. Definitivně. A to je fakt.

Solitér

    Ze Sokolova do Karlových Varů

    Vážení klubáci napadeni SOBem!

    Omlouvám se za pozdní dodání této reportáže, ale jak jistě víte, má smlouva se šéfredaktorem jednoho občasníku mi určuje, kam posílat mé cancy a výlitky mého grafomanství. Jsa si vědom, že onen nejmenovaný šéfredaktor mi to spočítá, přeci jen napíši i do těchto stránek, spravovaných neméně slovutným šéfredaktorem.

    Takže tak, v rámci vám všem známé akce, jež KDT? se nazývá, /i když určití soutěžící hanlivě SOB ji překřtili/, jsem puzen pravidly na cestu se vydal. A to podél Ohře, ze Sokolova do Karlových Varů, přes známé vězení, v němž otce vlasti věznili, a jež názvem Loket zove.

    Nebudu unavovat šplechtem jakýmsi, který spoustu písmen a slov má, ale k cíli nevede, a omezím se pouze na stručný popis. Takže sledujte fotografie a nechte se vést podél řeky Ohře.

    Na této pouti spatříte spoustu technických vymožeností, jako např. lávky přes onu dravou řeku. Že nevěříte, jak může být v těchto oblastech řeka dravá? Tak sledujte pomocí fotografií moji pouť, jak jsem nevěděl kudy dál, skály byl nucen přelézat, ba i na brodění došlo.

    V neposlední řadě upozorňuji na novodobé zlatokopy, a věřte, že v oné nálevně pivo nabízeli za 40 Kč, zloději. A celou tu anabázi zakončuji pohledem na mou ztýranou tvář, aneb na pokraji sil.

    Dovoluji si ctěné publikum upozornit, že kdykoliv mohu sloužit rozcestníky různými, z každého kousku mé cesty. Stačí říci, v mapě si vyhledat a okamžitě pošlu originální fotografii s datem a čase. Tož tak.

Solitér

    Podrobná reportáž z cesty je na stránce www.alpenstock.us v sekci "Na cestě".

Solitér