KDE DOMOV TVŮJ? - Reportáže z cest - MK.

     Heřmanova Huť – Rochlov

    čtvrtek 30.4.2009

    Tato cesta patří k mým časově nejkratším a nejrychlejším úsekům. Vydal jsem se na ni odpoledne po práci, protože ji bylo třeba vykonat ještě před plánovaným nedělním výletem se Solitérem a Květou - abychom mohli společným pochodem dokončit poslední zbývající úsek pěší trasy z Aše do Plzně.

    Mezi příjezdem lokálky do Heřmanovy Huti a odjezdem z Rochlova však bylo velmi málo času. Proto jsem se na cestu důkladně připravil – spočítal nutnou průměrnou rychlost pro celou cestu (vycházela asi na 5,5 km/hod.), změřil vzdálenost jednotlivých průchozích bodů, jako jsou křižovatky, návsi apod., a k nim vypočítal v jakém čase jimi musím projít, abych stihl odjezd vlaku z Rochlova. Ještě nikdy jsem neměl spočítaný čas, kdy musím být v jednotlivých místech, přesně na minuty.

    Lokálka dojela do Heřmanovy Huti jen s nepatrným zpožděním a já ihned vyrazil na cestu ve vysokém tempu. Minuty, které jsem získával vyšší rychlostí, jsem zase ztrácel občasným zastavováním a focením, bez kterého jsem se nemohl obejít. Poslední zdržení mne potkalo při focení zámku v Rochlově, kde se najednou objevila nějaká paní, která mne zvala na nějaké akce na zámku a říkala všelijaké důležité informace o otevírací době apod., já chvíli ze slušnosti poslouchal, ale pak se musel rozloučit a opět nejvyšší rychlostí vyrazit přes ves směrem k zastávce v polích. Když jsem se blížil k trati, slyšel jsem podezřele blízko zahoukat motorák a tak mi nezbývalo nic jiného než poslední kousek cesty běžet. A bylo to nutné – na zastávce jsem nastupoval sám a vlak odjel dříve než měl podle jízdního řádu. Na fotografiích pěkně svítí slunce, ale musím doplnit, že ten den ještě v poledne vydatně pršelo a když jsem dorazil domů, opět se spustil déšť. Byl to bláznivý den a bláznivý výlet, naštěstí se šťastným koncem.

Popisky k obrázkům:
 01 Heřmanova Huť, žel. stanice
 02 Vlkýš, zámek
 03 Hněvnice
 04 Kbelany
 05 Rochlov, zámek
 06 Historická láhev z pivovaru Rochlov
 07 Rochlov, náves
 08 Rochlov, žel. zastávka

     České Budějovice – Borovany

    úterý 28.4.2009

    Výluka na trati z Plzně do Českých Budějovic, pozdní příjezd rychlíku do Budějovic a osobní vlak, na který jsem měl přesednout, byl pryč. Plán na dnešní den je rázem v troskách a já beru do ruku mapu, abych narychlo vymyslel náhradní program. Proto je dnešní cesta neplánovanou improvizací – vydat se směrem na Plzeň mne neláká, tu cestu už jsem prošel dříve, na Třeboň a Jindřichův Hradec nebo na Český Krumlov jsem už také kdysi šel, tak se jdu podívat k Trocnovu.

    Budějovické nádraží přecházím po lávce (foto 01) a dlouhou ulicí k východu docházím do Dobré Vody. Zde se přede mnou nečekaně objevuje velmi pěkný barokní kostel od K. I. Dientzenhofera (foto 02). Dále chci pokračovat do Srubce po červené tz (přes návrší s dalekými rozhledy), ale zjišťuji, že tato značka mizí někde v lese, kudy dříve vedla značka modrá. Nenechám se tím zmást a vydávám se podle mapy po původní trase k památníku pilota USA a za výhledy na Č. Budějovice. Pomalu začínám chápat, proč už tudy značka nevede. Návrší mezi Dobrou Vodou a Srubcem je z velké části zastavěno desítkami domků a výstavba zde stále pokračuje, jako kdyby se sem chtělo vystěhovat celé město. Příležitostí k dalekému rozhledu rychle ubývá a cesta ztrácí na své přitažlivosti.

    Příměstská krajina toho mnoho zajímavého nenabízí a tak se těším, až budu dále v krajině. Ale čeká mne ještě řada km, než se dostanu k většímu lesu a Pilnému rybníku. Za lesem mne vítá velká budova železniční zastávky Trocnov. Podle otevřených dveří soudím, že čekárna není zamčená, a tak se vydávám přes most na zastávku pro razítko do nádražíčku. Ale byla to zbytečná zacházka – zastávka je prázdná, vydrancovaná.

    Žižkovo rodiště uprostřed lesa je příjemným zpestřením cesty. Protože mám malou časovou rezervu, mohu si dovolit projít trocnovský okruh – místní naučnou stezku vedoucí kolem kamenné sochy Žižky, jeho místa narození, tajemných lesních rybníčků (foto 13), odkrytých základů Mikšova a Žižkova dvorce a muzea v bývalé hájovně. Je zde klid a ticho, nepotkávám jediného člověka, i snímky ze všech míst jsou liduprázdné (foto 12-16). Muzeum a občerstvení jsou zavřené, takže si neodnáším žádný suvenýr.

    Na okraj Borovan docházím po červené turistické značce a procházím kolem skanzenu „železné opony“ s ukázkami bývalých zátarasů na západní hranici (foto 19). Ani zde nikdo není, pouze za plotem zuří vlčák, předvádějící názorně, jak byli dříve vítáni turisté směřující k západu. Skanzen míval také turistickou známku, která už byla zrušena.

    Borovany rozhodně stojí za návštěvu, hezký pohled se nabízí z bývalé klášterní zahrady (foto 20). Zámek s průčelím na náměstí, který vznikl přestavbou budov zrušeného kláštera, se po nedávné rekonstrukci zaskvěl v nové kráse. Ale to už se blíží čas odjezdu a tak ani nemám čas k prohlídce dalších památek a zajímavostí, které se zde nachází. Třeba se sem ještě někdy dostanu – když ne letos, tak snad v příštích letech.

    Z vlaku cestou na Plzeň se mi na okamžik podaří zahlédnout oba pomníky v blízkosti trati – Kubatův u Zbudova i Žižkův u Sudoměře.

Popisky k obrázkům:
 01 České Budějovice, lávka přes nádraží
 02 Dobrá Voda, kostel
 03 Rozcestník Dobrá Voda (MHD)
 04 Dobrá Voda, památník pilota USA
 05 Dobrá Voda, pohled na České Budějovice
 06 Srubec
 07 Svatá Voršila
 08 Zborov
 09 Rozcestník Zborov
 10 Pilný ryb.
 11 Trocnov, žel. zastávka
 12 Trocnov, místo narození J. Žižky
 13 Trocnov, rybníček Žižkovec
 14 Trocnov, Grandlový ryb.
 15 Trocnov, Mikšův dvorec
 16 Trocnov, Žižkův rodný dvorec
 17 Rozcestník Trocnov – rodiště
 18 Rozcestník Borovany (skanzen)
 19 Borovany, skanzen
 20 Borovany, klášterní zahrada
 21 Borovany, zámek
 22 Borovany, kostel

     Mýto – Stašov

    úterý 21.4.2009

    Od nádraží v Mýtě nejprve scházím na náměstí a pak se vydávám ke kostelu sv. Štěpána, který spolu s rybníky mezi Mýtem a Kařízkem patří k oblíbené části krajiny, kterou jsem mnohokrát sledoval z vlaku při cestách do Prahy. Štěpánský rybník lze poznat podle malého ostrůvku (foto 05).

    Je nádherný jarní den, vše kvete a voní (foto 07), slunce hřeje, ale nepálí jako v létě, takže jsou ideální podmínky pro pěší výlet. Navíc ani nemusím nikam spěchat, kam dnes dojdu, tam dojdu, vlaky zpět mi jezdí často. Takže si užívám focení a přes Kařízek a les směřuji do Komárova, kde jsem ještě nikdy nebyl. Nejprve mne vítá kulturní dům Buzuluk, od kterého se vydávám najít zámek, kde má být muzeum, ale to je zavřené. Na náměstí, ale i na jiných místech se zde nachází různé kovové sochy a umělecké výtvory, připomínající zdejší železářskou tradici.

    Přes zalesněný kopec a ves Hvozdec docházím do Hořovic, kde však opět (co se týká suvenýrů a razítek) vycházím naprázdno – info na náměstí i zámek jsou zavřené. Ale bylo by škoda zde skončit a tak pokračuji dál směrem na Zdice. Turistická stezka je u Tihavy vedena přes dávno zřícený můstek (foto 14), z cesty nad Praskolesy je na obzoru dobře vidět hrad Točník (foto 15), pak už jen Otmíče a Stašov, kde cestu končím a čekám na svůj vlak domů.

    (Ještě že jsem si to po sobě přečetl. Zlomyslný program mi potají udělal z Kařízku Pařízek a místo Stašova Stanov. Jak se říká, nejhorší bývá aktivní b…c).

Popisky k obrázkům:
 01 Rozcestník Mýto (rozc.)
 02 Mýto, náměstí
 03 Rozcestník Svatý Štěpán
 04 Kostel sv. Štěpána
 05 Štěpánský ryb.
 06 Rozcestník Kařízek, ČSD
 07 Kařízek
 08 Rozcestník Kařízek - rozcestí
 09 Rozcestník Dlouhá leč
 10 Komárov, náměstí
 11 Hvozdec
 12 Hořovice, náměstí
 13 Hořovice, zámek
 14 Turistická stezka před Tihavou
 15 Praskolesy, v pozadí Točník
 16 Otmíče
 17 Stašov, žel. zastávka

     Heřmanova Huť – Stříbro

    neděle 19.4.2009

    Cesta začíná v Heřmanově huti na konečné stanici místní železnice z Nýřan, u uzavřené drážní budovy žalostného vzhledu, a po silnici kolem sklárny a malého sídliště silnice překonává mostem dálnici. V krajině u dálnice se tyčí mamutí plechová tabule, nabízející k pronájmu snad sama sebe (foto 02).

    Lhota u Stříbra se ze zaostalé pohraniční vísky mění v úhlednou příjemnou vesničku, kde se chovají koně, nabízí ubytování cyklistům a mnoho domků je hezky opraveno. Na návsi odpočívaní divoké kachny, kterým nevadí ani čtyřkolky, které se kolem nich za hlasitého burácení proženou (foto 04). Sytno, ležící u široké hlavní silnice, má ve svém středu nízké panelové domy (foto 06). Cestou přes les se schází k malé vesničce Svinná (foto 07), a pak už jen po silnicích k západu až na nádraží ve Stříbře, které nedávno prošlo rekonstrukcí.

MK.

Popisky k obrázkům:
 01 Heřmanova Huť, žel. stanice
 02 Krajina u dálnice
 03 Cesta do Lhoty u Stříbra od východu
 04 Lhota u Stříbra, náves
 05 Lhota u Stříbra
 06 Sytno, střed
 07 Svinná
 08 Stříbro
 09 Stříbro, nádraží
 10 Rozcestník Stříbro, ČSD

     Ejpovice – Rokycany

    středa 8.4.2009

    Cesta z Ejpovic do Rokycan toho na první pohled k vidění mnoho neslibuje, ale i zde se najdou pozoruhodné zvláštnosti a kuriozity. Vyšel jsem od restaurace Pod Čilinou po přímé silnici k východu a před dálnicí se dal cestou z kopce do Klabavy. V Klabavě mají kapli upravenou na garáž a originální slunečník v barvách muchomůrky. Turistická stezka pod přírodní památkou Rokycanská stráň je v této době lemována porosty hezky kvetoucí dymnivky duté (foto 07). Cesta do Rokycan vede přes historický most přes Klabavu z roku 1899 s tabulkou nařizující, jak jej používat (foto 13). Nedaleko nádraží je zvláštní veliká a bohatě zdobená litinová pumpa se sochou a lucernou (foto 14).

MK.

Popisky k obrázkům:
 01 Ejpovice u restaurace Pod Čilinou
 02 Klabava od jihu
 03 Klabava, kaple - garáž
 04 Klabava, slunečník
 05 Rozcestník Pod Vršíčkem
 06 Vodní nádrž Klabava
 07 Rokycanská stráň, stezka
 08 Dymnivka dutá I.
 09 Dymnivka dutá II.
 10 Dymnivka dutá III.
 11 Dálniční most přes Klabavu
 12 Rokycany, most přes Klabavu
 13 Rokycany, tabulka na mostě
 14 Rokycany, detail sochy na pumpě
 15 Rozcestník Rokycany (ŽST)
 16 Rokycany, náměstí

     Mýto – Rokycany

    neděle 5.4.2009

    Začínat pochod v neděli ve tři čtvrti na čtyři odpoledne není zrovna nelepší nápad. Když jsem vycházel z domova, bylo půl jedné. Kdybych tušil, že budu ještě v půl čtvrté postávat v Mýtě na nádraží před zamčenou čekárnou, kde jsou lavičky pouze na dešti, poslouchat kam zase práskne další blesk a odhadovat, kdy už se konečně bouřka pohne někam jinam, asi bych nikam nejezdil. Ale vydržel jsem, nenastoupil do zpátečního vlaku který přede mnou zastavil a konečně jsem mohl vyrazit na první km cesty.

    Z vlastního Mýta jsem mnoho neviděl, protože jsem se vydal po turistických značkách opačným směrem k lesu. Mokro, bláto, ale také klid a svěží lesní vzduch, a pak Medový Újezd s pěknými roubenými chalupami. V Holoubkově jsem se mnoho nezdržoval, nechal jsem si dát razítko do záznamníku Nádražníček a vydal se cestami podél železniční trati k západu. Cestou zase začalo drobně pršet, ale bouřka už se nevrátila, jen brumlala kdesi v dálce u Zbiroha. Procházím Svojkovicemi, kolem obydlí jakéhosi sběratele různých cedulí. A když se zastavuji abych vyfotil rozcestník u hlavní silnice, za plotem zuří veliký hnědočerný pes, zakousne se do plaňky v plotu, zlomí a utrhne její horní část. Ještě několik kolemjdoucích a bude mít cestu ven volnou.

    Ve Svojkovicích odhaduji na mapě zbývající vzdálenost do Rokycan, porovnávám ji s odjezdem vlaku a zjišťuji, že si musím pospíšit. Už žádné turistické stezky nebo lesní cesty, ale pěkně nejkratší cestou po bývalé hlavní silnici od Prahy, která naštěstí díky dálnici není tak rušná jako dříve. V Borku vidím, že jsem stále příliš pomalý a tak na zbytek cesty do Rokycan nasazuji indiánský běh. V běhu fotím panorama Rokycan, protože už nebude čas na hledání rozcestníků. Na nádraží stojím přesně v minutu odjezdu a schvácený si přiznávám, že už pro mne takové závody nejsou zdravé. Vlak má asi 5 minut zpoždění, najednou je času dost a jsem rád, že tu nebudu muset čekat na pozdější vlak.

MK.

Popisky k obrázkům:
 01 Rozcestník Mýto ČSD
 02 Mýto, kašna u železniční stanice
 03 Rozcestník Pod lesem u Mýta
 04 Rozcestník Medový Újezd
 05 Medový Újezd, chalupa
 06 Rozcestník Holoubkov, ČSD
 07 Holoubkov, rybník
 08 Trať u Holoubkova
 09 Cesta z Holoubkova do Svojkovic I.
 10 Cesta z Holoubkova do Svojkovic II.
 11 Rozcestník Svojkovice (ŽST)
 12 Svojkovice, cedule
 13 Rozcestník Svojkovice
 14 Svojkovice, chalupa
 15 Rokycany

     Ejpovice – Plzeň (hl. n. ČD)

    čtvrtek 2.4.2009

    Do Ejpovic jedu přeplněným autobusem úspornější menší velikosti, ve kterém je při dnešním slunečném počasí vedro jako v sauně. Naštěstí cesta netrvá dlouho a s úlevou vystupuji u restaurace Pod Čilinou, na bývalé hlavní silnici do Rokycan. Procházím celou obcí k železniční zastávce a od ní pokračuji po žluté turistické značce stále do kopce až na lesní rozcestí Na Pohodnici. Zde se nachází buližníková Jandova skála. Na jejích svazích jsou znát čerstvé stopy po jakýchsi bezohledných jezdcích (motorkářích?), kteří si zde potřebovali dokazovat jací jsou machři a hrdinové.

    Od rozcestí Na Pohodnici vede lesem přímo k západu zelená turistická stezka, přerušená na jednom místě silnicí od Kyšic. Nedaleko místa kde se schází ze silnice opět na lesní cestu do Plzně je napnutý napříč turistickou stezkou nenápadný řetěz – asi tak ve výšce kolen. Pokud byste tudy šli za šera, mohli byste ho snadno přehlédnout, a také pro nic netušící cyklisty může být nemilým překvapením. Turistická značka je ukončena v nedaleko obchodního centra Tesco na Švabinách. Slunce se již kloní k západu a tak pokračuji nejkratší cestou k cíli na hlavním nádraží, podél rušné Rokycanské ulice, kolem pivovaru a Šumavskou ulicí.

MK.

Popisky k obrázkům:
 01 Ejpovice, restaurace Pod Čilinou
 02 Ejpovice, střed obce
 03 Rozcestník Ejpovice (ŽST)
 04 Rozcestník Na Pohodnici
 05 Na vrcholu Jandovy skály
 06 Rozcestník U Zátiší
 07 Tesco
 08 Rozcestník Plzeň Švábčiny
 09 Plzeň, Rokycanská ul.
 10 Plzeň, Šumavská ul.

     Plzeň (Bory) – Plzeň (hl. n. ČD)

    Středa 1.4.2009

    Dnešní krátký úsek je jen dokončením včerejší přerušené cesty. Nejprve se dopravuji na výchozí místo před hlavním nádražím ČD, a pak směřuji směrem na náměstí Republiky. To proto, aby hlavní plzeňské náměstí ve středu města bylo napojeno na ostatní trasy a také proto, že se dnes na náměstí koná desátý ročník Apriliády, což je zábavný program se soutěžemi pro děti, s trhem, hudebním programem a také tradičním turistickým pochodem. Na náměstí se dlouho nezdržuji, mířím na Klatovskou třídu a po ní docházím tam, kde jsem končil i včera – na konečnou tramvaje na okraji Borského parku.

MK.

Popisky k obrázkům:
 01 Plzeň – hlavní nádraží ČD
 02 Pražská ul.
 03 nám. Republiky, Apriliáda
 04 Klatovská třída I.
 05 Klatovská třída II.

     Plzeň (Nová Hospoda) – Plzeň (Bory)

    Úterý 31.3.2009

    Jsem opět na Nové Hospodě, abych navázal na předešlý úsek a pokračoval směrem do centra Plzně. Tentokrát nesněží, ale na Domažlické ulici krásně hřeje slunce. Je zde hustý provoz, hluk a prach a představa, že bych tudy vydal do města kolem dopravních a průmyslových závodů a pak kolem dlouhé zdi areálu Škoda není příjemná. Proto se raději vydávám směrem k lesu a na konci Nové Hospody zahýbám na blátivou cestu, později jen sotva znatelnou pěšinu vedoucí mezi lesem a halami průmyslové zóny Borský pole.

    Asi po kilometru vcházím do Teslovy ul. a dále pokračuji po nových chodnících kolem Západočeské univerzity směrem k věznici Bory. Zde právě probíhá výstavba nové trasy silnice do Klatov, ale staveniště lze dobře překonat. Ještě projdu kolem vysoké zdi věznice, přes Borský park a připravuji se dnešní krátkou cestu završit fotem turistického rozcestníku u konečné tramvaje na začátku Borského parku. Jdu najisto, ale na sloupu, kde vždy byla, zbyla jen ta zelená tabulka Lesů České republiky, která je nám turistům zcela k ničemu. Tu ještě nikdo neukradl (viz foto 05). Původně jsem chtěl dojít až na hlavní nádraží, ale z práce jsem dříve nestihl odejít a večer jsme měli ještě další program, takže se čas na pochod zkrátil, a to velmi.

MK.

Popisky k obrázkům:
 01 Plzeň – Nová Hospoda, Domažlická ul.
 02 Borská pole – jižní okraj
 03 Západočeská univerzita
 04 Bory, věznice
 05 Borský park, konečná tramvaje

    Nýřany – Plzeň (Nová Hospoda)

    Úterý 24.3.2009

    Dopoledne sice několikrát vydatně chumelilo, ale odpoledne vysvitlo slunce a já se v tu chvíli rozhodl vyrazit na první úsek trasy mezi Plzní a Aší. V půl čtvrté jsem již vystupoval v Nýřanech z vlaku, zašel se podívat na náměstí se štíhlým kostelem a pak se vydal po hlavní ulici směrem na Plzeň. Cestou mne poháněl silný severozápadní vítr s oblaky, ze kterých naštěstí nepršelo.

    Město Nýřany odděluje od Tlučné železniční trať. Původně vedla údolím mezi obcemi rovná silnice se železničním přejezdem a závorami. Přejezd a závory jsou tu stále, ale nyní se zde může projít pouze pěšky. Motoristé musí k překonání asi 50m úseku do sousední obce nejprve vyjet na novou estakádu, která se klene napříč přes celé údolí Vejprnického potoka, most přejet a zase se vrátit na původní silnici. Jak důmyslné je to řešení se můžete přesvědčit na fotce 04.

    V Tlučné mne zaujal pestře pomalovaný dům (asi školka) – foto 06, a nově opravená sýpka – pension (foto 07). Zde jsem narazil na modrou turistickou značku, která mne dovedla k železniční zastávce Tlučná a cestou přes les na stanici Vejprnice. Chystám se vyfotit pusté nádraží, ale foťák požaduje vyměmit baterie. Naštěstí mám s sebou rezervní, tak je vyměňuji, ale ani to nepomáhá. Cestou mi zima nebyla, ale bateriím asi ano. Zahřívám je pod bundou dokud se nevzpamatují a já mohu konečně udělat snímek nádraží (foto 11).

    To ale bylo naposled, co zasvitlo slunce. Najednou jsem ucítil, jak začíná být zima už i mně a když jsem se otočil, viděl jsem, jak se od západu blíží souvislá hradba černých mraků. Do Plzně mi zbývalo přejít ještě jeden les a já měl obavu, aby mne cestou nezastihl nějaký slejvák s vichřicí, podobný jako se přehnal přes město předešlý večer. Zrychlil jsem a na Novou Hospodu dorazil právě když začínalo sněžit. Ještě vyndat baterie z tepla kapsy u košile, vyfotit rozcestník a už jen sledovat, jak mi právě odjíždí trolejbus. To už pěkně chumelilo a atmosféru závěru krátkého odpoledního výletu vystihuje poslední snímek výpadovky na Domažlice (foto 13).

MK.

Popisky k obrázkům:
 01 Nýřany, železniční stanice
 02 Rozcestník Nýřany, ŽST (337 m)
 03 Nýřany, kostel na náměstí
 04 Nýřany, silnice do Tlučné a most
 05 Tlučná, hlavní ulice
 06 Tlučná, vesele pomalovaný dům
 07 Tlučná, sýpka
 08 Vejprnice, střed obce s kostelem
 09 Rozcestník Vejprnice (u závor)
 10 Rozcestník, ŽST (331 M)
 11 Vejprnice, železniční stanice
 12 Rozcestník Plzeň-Nová Hospoda, MHD (361 M)
 13 Plzeň – Nová Hospoda, Domažlická ul.