Vzpomínka na Bohouše Rošického

KSTS funguje poměrně dlouho a je tedy jasné, že členové stárnou. A se stářím je ta potíž, že nebývá dlouhé. I když se nám to nelíbí, koloběh života nelze zastavit. V určitém bodě život končí. Tento bod ovšem není totožný s bodem zájmu dotyčného člověka. Je snadné říci, že někdo odešel na vrcholu sil, ale kolik jeho nesplněných snů odešlo s ním. Nám nezbývá než se domnívat, že je mu dopřáno ony sny naplnit jinde. Věnujme vzpomínku Bohoušovi Rošickému, který byl členem KSTS a nájemcem turistické chaty v Prášilech. Právě u něho jsme pořádali druhé setkání. Bohouš odešel náhle, nikdo se s ním nestačil rozloučit. Přesto jakoby byl mezi námi.

Přejme mu na poslední cestě hodně turistických úspěchů!

Alpenstock