Soutěž o Bóráka KSTS - Solitér - Reportáže z cest

    Další reportáže z cest při plnění Bóráka KSTS najdete na stránce www.alpenstock.us v sekci "Na cestě".

    Trasa č.4 Cheb-Sv.Kříž-Cheb

    Jak jsem uvedl v předcházející reportáži- mé cancy, které byly uveřejněny na stránkách "Hanáckého Bóráka", tak ty nebudu opakovat na těchto stránkách. Proč taky, stejně jak tam tak zde to málokdo bude číst.

    Je sice pravdou, že stokrát nic umořilo osla, ale to není mým cílem, umořit vás svými šplechty. Nehledě na to, že bych si ani ve skrytu duše nedovolil někoho z případných čtenářů přirovnávat k tomu užitečnému zvířeti. Co kdyby se poté urazil, no ni? Ten případný čtenář, ne ten osel!

    Fot bude neurekom, na tyto stránky ani nepověsím všechny, jen pár desítek ilustrativních. A dokonce nebudu popisovat každou zvlášť, ještě to do baráku. To bych se upsal.

    Takže- tato nenáročná procházka začala v Chebu, neboli, jak říkají vlastníci nemovitostí a všech manufaktur v celém pohraničí – in Eger. A dokonce jsem nemusel na start ani vlakem, využil jsem cesty známého, ten mě do oného města dopravil svým autem. Co mu taky zbývalo, ono se skorotchánovi těžko odmítá, to mám vyzkoušené a na to hřeším.

    Zkrátka nýbrž a tak všelijak, po absolvování sošení před chebskou radnicí a chebskou falcí jsem se konečně mohl pohybovat směrem za město, do lesů a dá se říci i kopců. Počasí nic moc, konečně vidíte i na jednom obrázku, deštivo, mlhisto. Ale kam na mou maličkost s počasím! Již jsem několikrát uvedl, že my, drsňáci, tedy v mém případě imitace drsńáka, tak nás počasí nerozhází!

    Nad Chebem, u bývalého kostelíka Sv. Anny, jsem dostal jeden z mých nápadů. Těch mám hodně, ale žel, spousta z nich svědčí o mé počínajíci senilitě, neřkuli paralýze. No, ten nápad- inspirován náhrobky okolo vytýčeného obrysu bývalé stavby, rozhodl jsem se, že se pokusím zjistit, na kterém z hřbitůvků je nejstarší datum narození zemřelého. Narození, ne úmrtí, doufám, že někde bude datum z 18. století. Vím, ve vntrozemí by to nebyl žádný problém, ale tady, kde ze všech hřbitovů zůstaly pouze ruiny, to může být docela dobrodružství.

    A konečně první postupný cíl- Bismarkturm. Můžete si všimnout, že turistické značení uvádí, že tato rozhledna vlastně není, že je zbourána. Jak to je ve skutečnosti, vidíte sami. A dokonce jsem na ni vylezl! Neb je kamenná a tudíž má fóbie z výšek nemá šanci. Jo, to na Velkém či Vysokém Kamýku, nehodící se škrtněte, tam by to bylo jiné! Tam bych se strachy z výšek hen to oné, nevydal na ochoz.

    Při podrobnějším studiu mapy jsem zjistil, že je poblíž dokonce i kopec splńující podmínky soutěže. Přeci to nenechám jen tak, brblal jsem si pro sebe při hledání kóty na jeho vrcholu. Úspěšném hledání.

    A poté jsem nabral směr a z částečné nostalgie seběhl ke státní hranici, co si nezopakovat po 32. letech procházku po místech, kde jsem strávil asi tři měsíce. Abych pravdu řekl- nic mi ony dny nepřipomínalo. Ale na druhou stranu mě zaujalo přemalování hraničník mezníků, na jedné z fotografií je vidět neznatelné CS změněné na C.

    A taky- věřte nevěřte, ten pojízdný posed, sloužící k tomu, aby se papaláš nemusel obtěžovat do lesa pěšky, tak ten není na naší straně SH! Je v Německu! Oni asi papaláši jsou stejní, mohu parafrázovat klasika: "I kdyby papaláš z různých zemí byl, jeho arogance bude odporná stejně!"

    Ono nejen onen pojízdný posed, ale i pravděpodobně vosí hnízdo na netradičním místě má něco do sebe! Viděli jste něco podobného? Já tedy ne, a to jsem světaznalý, dokonce jsem několikrát ve svém životě i opustil gauč!

    A ona budova, jak je na ní ten nápis "Casino", tak ta bývala pohraniční rotou. Jak jsem se zmínil výše, několik týdnů jsem tam strávil před onými- ale, kdo by to počítal, zkrátka kdysi.

    A na závěr si dovoluji uveřejnit jednu fotku z hospůdky ve SvKříži. Na tuto hospůdku mám vzpomínku, jenže ta by si zasloužila víc prostoru, a při jejim čtení by vám vstávaly vlasy hrůzou na hlavě! Toto píši s odstupem, takže vím, že po několika týdnech jsem si tam opět zašel na pivo, takže jestli bude zájem, tak ten horor uveřejním při reportáži z úseku Dolní Žandov- Cheb. To je ten úsek, který jsem částečně zveřejnil u Alpa, ten, jak mě vystrašila ta kráva jedna pitomá.

    Tož tak. Končím. Už jsem se nakecal dost. Chtěl bych vidět toho smělce, který dočetl až sem. A co toho, chtěl bych vidět toho, kdo tyto slinty vůbec začal číst!

Solitér

    Trasa č.2 Louňovice- Velký Blaník a zpět

    Už slyším ty poznámky. "Ani počítat neumí, babrák jeden, proč začíná reportáže trasou č.2, když logicky by měla na prvním místě být trasa č.1? Ha?"

    Tož tak, vysvětlení je jednoduché- trasa č.1 je podrobně popsána na stránkách velikého Alpenstocka, jestli se má nespolehlivá paměť nemýlí, tak je to pod názvem "Den, kdy svět oněměl úžasem" anebo tak nějak podobně, nemůžu za to, že při mém grafomanství není možno mít přehled o každém názvu článku.

    A zároveń upozorňuji, že i něco z trasy č.7- Dolní Žandov – Cheb, tak to je popsáno taktéž u Alpa pod názvem "Bylo hůř a smáli jsme se". Tudíž nebudu zdvojovat a zbytečně plácat játrama, natož klábosnicí, no ni?

    Abych se vrátil k tématu- poslyšte, či spíše čtěte o té naší výpravě na Velký Blaník.
Píši "naší", na rozdíl od jiných procházek jsem totiž nebyl sám. Ne, nebylo nás pět, ani tři a pes navrch, tedy tři jsme byli, ale pes nikde žádný.

    Využili jsme cesty z Prostějova- ale no tak, přeci znáte to předměstí Olomouce, tak se nedělejte, že nevíte, co to ten Prostějov je, zkrátka, MK, já a Květa jsme v rámci plnění "Bóráka" navštívili i bájnou horu, hen ten oný Blaník, no ten, jak tam údajně spí to vojsko. A vlastně proč by nespalo, pominu li dobu Přemysla Otakara II a pozdější doby husitů, tak čacké vojsko z této kotliny spalo vždy, když bylo třeba se bránit. Tudíž ten pán, který tomu spícímu vojsku velí a jenž byl tak oblíben v době protektorátu samotným protektorem, nedělá nic, co by nebylo pro ozbrojené sbory české země typické.

    Ale dosti historie. Na scénu či spíše váš monitor se derou fota z oné výpravy. A když je tak prohlížím, tak si uvědomuji, že na žádném žánrovém obrázku není MK. Jestli ono to nebude tím, že já fotil jeho jeho digi, a on nás pro změnu naším digi. To je kostrbatá věta, co? Ale klídek, přijdou ještě horší.

    Anebo víte co? Nebudu pokoušet vaši trpělivost a nechám promluvit pouze fota. Na nich je vše. Dovolím si pouze upozornit na pamětní desku jednoho stréca, najdete ji někde mezi ostatními foty. Nemyslím tu, jak to jednoho z těch rytířú přestalo byvit a snaží se najít únikovou cestu, zatím mu kouká pouze hlava, ale jistého V.K., jenž asi také se někde tady před několika lety pohyboval. Tož tak.

    Koukejte. Někde poblíž by ty obrázky měli být.

Solitér