21. podzimní setkání KSTS 2023

Těch pár měsíců od Velikonoc uplynulo jako voda a už tu byl podzimní sraz KSTS (jak jsem byl poučen, nyní čti "kamarádi sbírající turistické suvenýry"). No někteří, třeba já, už toho zase tak moc nesbírají, ale taková Opice vylepuje nějaké turistické vizitky do notýsků prý i na WC...

Jelikož jsem byl tentokráte pověřen, abych setkání společně s Monikou zajistil, byl jsem postaven před nelehký úkol, neboť Solitér (dosti nerad to musím přiznat) na jaře nasadil laťku hodně vysoko. K napsání této reportáže jsem se přihlásil dobrovolně - stejně jsem minule výše uvedenému turistovi musel vzhledem k jeho výpadkům paměti osnovu jarního srazu na jeho vlastní žádost osvěžit.

Podobně jako tomu bývalo u Alpenstocka, od přírody nejsem chlubivý a nebudu proto podrobně popisovat vynikající ubytování, výborné logistické zabezpečení, skvělé tiskové materiály či neuvěřitelně odborný výklad podložený hlubokými znalostmi mé maličkosti - to je mně cizí.

V pátek 15.9.2023 se tedy účastníci víkendového pobytu postupně začali sjíždět na místo setkání, kterým letos byla Chata Živec u Písku. Většina našla cestu bez problémů, jen Opice a Opičák, údajně prý kvůli navigaci, dorazili z opačného směru než jsem očekával. Vyjeli z Písku, ale přijeli z úplně jiné strany - kudy jeli, to je velkou záhadou.

Po krátkém občerstvení turisticky vhodnými nápoji (dále TVN) a nasycení místním velmi chutným gulášem se mně podařilo většinu osazenstva donutit vystoupat na cca 1 km vzdálenou rozhlednu Jarník. Podvečerní výhledy na Písecké hory, Šumavu či Alpenstockovu nejoblíbenější turistickou stavbu (Temelín) se všem líbily.

Cesta zpět na chatu se trochu zkomplikovala, neboť někteří účastníci hledající za pomoci jakési mobilní aplikace pořád nějaké vrcholy se rozhodli ještě před setměním navštívit nedalekou Srní homoli. Nakonec vše dobře dopadlo, neboť díky mé jedinečné orientaci v místních lesích jsem celou skupinu v pořádku vyvedl z lesa zpět. A po zbytek večera jsem slyšel pochvalné hlasy ve smyslu "Doposud byl vrcholem naší turistiky Sýkorník, ale když jsme stanuli na Srní homoli, spadla nám všem čelist!".

Po večerní ochutnávce Jarou dovezeného burčáku (prodává se prý celoročně v okolí Brna zejména Pražákům) a dalších dovezených TVN jsme se odebrali na lože. Noční klid narušil pouze jeden nejmenovaný host, který netrefil z WC na svůj pokoj, moc nechybělo, aby omylem zprznil M.K.

Po ranní vydatné snídani jsme za krásného počasí vyrazili za zlatým hřebem sobotního programu - Krokodýlí ZOO Protivín. Chtěl jsem vzít oba K8 do auta, ale jelikož Mirek potřebuje být i ve voze obklopen výpočetní technikou a nechtělo se mně překládat jeho servery, počítačovou síť, záložní zdroje, tiskárny apod. z auta do auta, jelo se nakonec jejich vozem. Což se nakonec v kombinaci mé bystré navigace s Jitky bezpečným řízením ukázalo jako dost dobrá volba.

Po příjezdu do Protivína nás nejprve Špagetka nutila, abychom ji poměrně dlouze fotografovali před místní restaurací U Provazníka. A pak už se nás ujal Ing. Procházka a za velice zajímavého a poutavého vyprávění nás provedl celou ZOO, dokonce jsme byli svědky i krmení krokodýla. Krokodýlům se z nás nejvíce líbil Jara, někteří ho chtěli i ochutnat, ale zabránilo jim v tom silné sklo. A tomu krmenému krokodýlovi ani moc nechutnalo, však si to představte - za sklem máte šampaňské a kaviár (Jara) a vám dají vodu a chléb (zde to bylo kuře).

Tzv. "lovci vizitek" následně vyrazili do Království času, místního muzea hodin. Zde se ukázala výhoda toho, že jsem neřídil - měli zde totiž vynikající burčáček (nebyl to ten, který zde prodáváme Brňákům). Díky Opici jsme se zde trochu zdrželi - objednala si rakvičku se šlehačkou, ale pro samé vylepování vizitek ji nestíhala včas spořádat. Následovalo krátké zastavení u protivínského pivovaru, kde se Tonda nechal vyfotografovat s plechovkou plzeňského piva. Mělo to prý být vtipné - no nevím...

Po krátkém přejezdu do Albrechtic nad Vltavou a procházce po zdejším unikátním kapličkovém hřbitově následoval cca 2,5 km dlouhý výšlap na rozhlednu Vysoký Kamýk. Málem bych zapomněl zdůraznit, že všechny víkendové vrcholy byly o mnoho, o mnoho výše než jistých nechvalně známých 442 m n. m. Věž na Vysokém Kamýku byla jednou z devíti měřičských věží vybudovaných v letech 1939 - 1941. V současnosti je obehnána kovovou konstrukcí vybudovanou mobilním operátorem, kdy plošina pod vysílači slouží k pěkným výhledům do krajiny. Po nutném občerstvení, geocachingu a dobytí vrcholu (Opice zde dosáhla vrcholu s M.K.) jsme se vrátili na parkoviště a popojeli do Penzionu U Pštrosa (opravdu se to takto píše, a to podle pana Pštrosa).

Zde se můj vyhladovělý a dehydratovaný organismus věnoval v plné míře gastronomii. To se nedá říci o některých starších účastnících naší výpravy, kteří se spíše zajímali o jakousi "rozpustilou sukýnku" místní slečny servírky - moc jsem nechápal o čem je řeč.

Po nasycení následoval podvečerní přesun do Písku. Nebylo možné opomenout nejstarší kamenný most ve střední Evropě, sochy z písku a další zajímavosti v centru města. A v 18 hod už nás vyhlížel věžný pan Němec, abychom s ním vystoupali na věž děkanského kostela. Dokonce jsme o hodinu později byli přímo ve věži svědky zvonění, což byl opravdu nevšední zážitek.

Po návratu na turistickou chatu následovalo opětovné popíjení TVN (v tom jsme nebývale zdatní), bilancování, chválení organizátora setkání a samozřejmě i tombola. Večerní program zdržoval Opičák, a to tak, že velmi - nejprve se věnoval odchytu sršně na pokoji, poté se mu nedařilo rozbalovat vyhrané ceny s čímž jsem mu musel dokonce pomáhat. Největší radost měl z šamponu na vlasy, hned ho chtěl vyzkoušet. Došlo i na degustaci veselých kalíšků - Sova po konzumaci asi dvou dostala nekonečný záchvat smíchu, čímž nakazila i ostatní.

Druhá noc proběhla celkem v klidu, jen Tonda, který se v sobotu ráno nejvíce smál onomu nejmenovanému kolegovi, měl ošklivý sen, ve kterém přenášel jakési kovové tyče. Bohužel, nebyl to jen sen, snažil se jakési virtuální tyče roznášet po cizích pokojích, no comment...

I v nedělním ránu nás probudily sluneční paprsky a po další vydatné snídani jsme opustili místo ubytování. Naším cílem bylo nové informační centrum a následně i Prácheňské muzeum v Písku. Zde se většině z nás nejvíce líbil orchestrion z pozůstalosti režiséra Podskalského, vyslechli jsme hned dvě skladby. V muzeu je toho k vidění opravdu mnoho, proto jsme se rozhodli, že se následně budeme věnovat opět žrací turistice. K tomu byla vybrána Restaurace Ostrov na městském ostrově.

Jako poslední bod víkendového programu byla zvolena rozhledna Velký Kamýk (aby těch Kamýků nebylo málo). Zde, ač nerad, musím pochválit Opici s Opičákem, neboť přes páteční pomalý "rozjezd" jako jediní z výpravy vydrželi až do konce a dodrželi vynikající organizátorův program. A ještě zbyl i čas na příjemné odpolední občerstvení v nově zrekonstruovaném hostinci U Smetáka na břehu řeky Otavy.

Co říci závěrem - já i Monika děkujeme všem, kteří přijeli, za příjemně strávený víkend. Byť všechna navštívená místa dobře známe, tak jsme si hlavně díky vám vše moc a moc užili. Už teď se těšíme na příští setkání. A doufáme, že i vám se tu také aspoň trochu líbilo a budete na výše popsané zážitky po nějaký čas v dobrém vzpomínat.

Text: DžaPa

Foto: 01 a 07 M.K., ostatní DžaPa a Moni