Lipno kam se podíváš - část třetí:

Pepova kancelář - umístěná na stole, Pepa seděl tak, aby nebránil v přístupu soutěžícím. Počítal suvenýry - a že to nebyla lehká práce! Posuďte sami- musel zaregistrovat každou turistickou známku, každou výletku, každou sběratelskou kartu, každou magnetku, každou koupenou mapku, každý pohled bez razítka, každý pohled s razítkem, každé razítko bez pohledu, každý propagační materiál všech možných objektů, každou účtenku, každý odznak- zkrátky vše, co dosvědčovalo pohyb účastníků soutěže v předemm daných místech. A nejen to- Pepa potvrzoval každý navštívený bod, každý projitý kilometr, lepil samolepky do soutěžního záznamníku, vysvětloval pravidla, dával cenné rady - zkrátka se mu ruce a pusa nezavřely. Ještě že pingl pochopil vážnost situace a běhal k Pepovi s půllitry pěnivého moku v krátkých intervalech, to proto, aby mu /Pepovi, ne pinglovi/ nevyschlo v ústech.

Výměna zážitků - odehrávala se každého dne večer, tak, jak postupně přicházeli členové klubu. A bylo na co vzpomínat, co hodnotit. Někteří soutěžící měli problémy s pamětí, po příchodu jim moc nesloužila a a museli poté v průběhu večera zpřesňovat. S tímto jim pomáhal lék, v odborných kruzích zvaný TVN. Jeho užití mělo skutečně velký vliv, dá se říci, že s každým vypitým pivem či dvoudeckou vína si vypravěč vybavoval prožité podrobněji a přesněji podle vzorce- co vypité pivo, to o 5cm vyšší sněhová pokrývka v době, kdy zdolával některý ze soutěžních cílů. To, co bylo po příchodu označeno jako sníh po kotníky, bylo v průběhu večera, pod vlivem léku TVN, upřesněno na sníh nad kolena.

Taneční večer - jeden velký omyl. Organizátor setkání za toto nemohl, nemohl ovlivnit. Místní skupina, příznačně nazvaná JZD, úspěšně bránila normálnímu hovoru, díky kraválu, který vyluzovala na hudební nástroje, nebylo slyšet vlastního slova. Na druhou stranu, vidět některé členky, jak si podupávají do rytmu, - no, do rytmu - zkrátka vidět je, jak si podupávají, to byl nevšední zážitek. A někteří jedinci a páry se dokonce oddávali tanci! Pohybu, který je charakterizován nekoordinovanými pohyby doprovázenými neestetickým pocením! Ne, tanec nebrat!

Bowling : také pohyb, ale na rozdíl od tance tento byl přijat s povděkem. V těsném sousedství penzionu je bowlingová dráha, vědomi si skutečnosti, že mezi povinnosti členů klubu patří machrovat vždy a všade, nezbylo nic jiného, než uspořádat turnaj v metání koulí s dírama. Šance pro mladší členy a členky, aby ukázali těm zkušenějším, že ti na ně nemají.
Ukázali? Neukázali! Jak žito byli biti! Pravda, těm starším pomohl k úspěchu ten nejmladší z jejich řad, Váleček, který suverénně posílal k zemi jednu kuželku za druhou. Určitě najde foto výsledkové tabule naší „starší“ skupiny. Pokud bude mít výsledky i soupeřů - tyto netřeba zveřejňovat, oni by ti mladí mohli trpět depresemi, proč jim namáčet čumáčky do loužičky, že jo.
Jinak bowling sklidil největší úspěch u DžaPy - dráha bylo vedle výčepu hlavní budovy jediné místo, kde mohl mít pivo v jedné a cigaretu v druhé ruce! I z toho důvodu by nejraděj hrál až do rána!

Hra Česko - určitě znáte. To je ta hra, která se obvykle začíná hrát po půlnoci, kdy již oči a mluvidla jsou silně unaveny. Poslouchat takového Honzu, jak se snaží zaostřit zrak a přečíst otázku- to se nedá popsat, musí se zažít tzv. on-line.
Když už jsme u těch otázek, vzhledem k pověsti, důležitosti a úctě, které se těší nejmenovaný člen KSTS z Prostějova a jeho oblíbený horský cíl, byla z hry vyřazena kartička s touto otázkou:
Jak hluboko by musel kopáč kopat /nebo kopat kopáč?/ v případě, že by byla vypuštěna přehrada Lipno, aby dosáhl nadmořské výšky 442mnm?
No uznejte sami, taková otázka musela skončit v koši, takto zesměšňovat klubové modly- ne a ne a ne!
Při hře bylo veselo, dokonce takové, že místní mladík, roznášející pivo a jiné pochutiny /zpět! Jihoafrický Gambrihnus není pochutinou!/ zapojil do hry!

Veselá příhoda z natáčení : Nebylo třeba dlouho pátrat a vybrat něco, co pobavilo všechny přítomné. Teda ne všechny, označíme-li si množinu všech písmenem A, vyjde nám počet pobavených coby vzorec A-1. Ano, opravuji na „pobavilo téměř všechny, jeden se nebavil“. Ti, co byli přítomni, již tuší, kterou událost mám na mysli - ano, je to okamžik, kdy byl jeden z našeho středu se slovy:„Tady se nekouří, chlapečku“ vyveden za ucho z místnosti. Pravda, ne přímo za ucho, on vlastně nebyl ani vyveden, jen vykázán - ale proč si trochu nepřibarvit, že jo. A chlapečku mu taky číšník neřekl, pouze slušně podotkl „Pane, zde se nekouří.“ Ale uznejte, ta první verze je lepší, no ni? Každopádně tato příhoda vzbudila ohromné veselí, proto pokládám za důležité ji připomenout. O koho že šlo? Neprozradím, on DžaPa nemá rád, děláme-li si legraci z kuřáků a jiných závisláků.

Tož tak. Tímto končím své vzpomínání na velikonoční pobyt. zajisté, příhod bylo daleko víc, např. ta, kterou jsme zažili já, Pepa, Honza, Květa, Opice při více jak šestnáctikilometrovém pochodu z Přední Výtoně do Svatého Tomáše. Potkali jsme totiž manželský pár, který se ve víc jak devítistech metrech divil, že na cestě je sníh a oni nemohou vyjet do kopce. A divili se nedaleko značky, která nařizovala použití sněhových řetězů. Nakonec skončili v příkopu a musel je tahat traktor. Ano, SPZ jejich auta začínala písmenem „A“.

Končím, další zážitky můžeme ventilovat v návštěvní knize. Prosím Válečka, aby doplnim tento článek fotem, já nemám ve svém digi téměř nic.
Končím - ještě jednou děkuji Pepovi za přípravu a všem účastníkům za atmosféru, která byla „božková“. Tož tak. Těším se na další setkání.

Solitér