Lipno kam se podíváš - část první:
Dočkali jsme se - Velikonoční setkání je tady! Tady nejen časově, ale i místně- u Lipenské přehradní nádrže. Spousta z členů klubu nemohla samým těšením se dospat a vstala časně, a to tak, že velmi- přijela do místa setkání členů klubu KSTS již v průběhu čtvrtka. Tedy ti, kterým to pracovní povinnosti dovolily, zbývající členové nastupovali do klubového vlaku v průběhu dne pátečního. A dostávám se k šoku, kterým prošel každý přijíždějící, tento šok měl na svědomí současný klubový předseda:
Záznamník LIPNO 2013-Velikonoční sraz KSTS -
to není záznamník, to je vázaná kniha o 72 stranách, v ní nezbytné informaci o soutěži Lipenský bórák,
mapky, popis oblasti, místo pro samolepky navštívených míst, listy pro získaná razítka a jiné suvenýry,
tabulky, možné trasy výletů- to se nedá popsat, to se musí vidět. Celá soutěž byla natolik univerzální,
že si na své přišli jak milovníci autovýletů, tak i příznivci pěšího putování. každý si mohl z nabízeného
vybrat a nikdo nebyl zvýhodněn, pravidla neměla chybu.
Koukal jsem na toto umělecké dílo jak na zjevení, jeho příprava musela stát hodiny práce a peněz, hezčí a užitečnější
záznamník jsem neviděl. A ke všemu se tento záznamník dá používat coby cancák i při dalších návštěvách okolí přehrady.
Pepo - dík. Záznamník bude patřit mezi mé nejcenější suvenýry z cest.
Nyní to vemu letem světem, nemohu popsat vše, co se během setkání událo, zážitků bylo spousta, při každodenním večerním doplňování záznamníků historka stíhala historku, není v mých silách vše vypsat. I takový Dumas či Dickens by nestíhali dělat si poznámky, natož poté písemně zpracovat vše, čím účastníci soutěže prošli. Výpravy, ať pěší či automobilové byly samy o sobě díky počasí dobrodružné, ale ukázalo se, že členové KSTS nejsou žádná mejdla či městští rozmazlenci. O tomto mém tvrzení svědčí i následující zážitek:
Klášter Vyšší Brod: Štěstí nám šlo naproti - při hledání
vchodu do Poštovního muzea vykoukl z jedněch dveří muž prohodící k naší dvanáctičlenné /jé, pardon, třináctičlenné,
neb bělečský junior je plnohodnotným členem klubu/ výpravě slova naznačující možnost připojit se k výpravě Finů, mající na
programu prohlídku kláštera. tato možnost byla téměř jednohlasně přijata, k úplné shodě chyběl hlas již zmíněného Juniora.
Ten v době hlasování byl duchem nepřítomen, pravděpodobně se mu v té chvíli zdálo o jiném cíli, než je klášter cisterciánů.
Nebo kapucínů? Budu se muset podívat, tyto řehole se mi pletou, připadají mi poněkud stejné, asi jako velehory Hané, také nedokáži
na první pohled nejen je rozeznat, ale i určit, kterým směrem se nachází. /Předchozí věta je úlitbou šéfredaktorovi
občasníku „Na cestě“, potrpí si na každou zmínku o jeho rodném kraji, tudíž kdykoliv a rád vyhovím./
Zkrátka nýbrž a tak všelijak - k Finům jsme se připojili. Někteří z nás dokonce slyšeli i výklad průvodce, já tedy ne, neb jsem
od něj stál pět metrů a na tuto vzdálenost bylo rozumět každé páté slovo. O to víc se kochal můj zrak, zejména v klášterní knihovně.
Tam vám bylo tolik svazků, že do tolika ani počítat neumím. Jen mi vadila stejná vazba u všech knih, bylo nám vysvětleno, že bývalí
majitelé nechali každou knihu převázat. No, některé ženy by měly radost, zejména ty, které jsou schopny ukládat knihy do domácích
knihoven podle velikosti a barev. Raděj nebudu jmenovat, se zlou bych se mohl potázat.
A nyní to nejdůležitější- není síly na světě, která by mohla zastavit člena KSTS! Plně jsem si tuto skutečnost uvědomil ve vyšebrodském klášteře.
Jak jsem se výše zmínil, byli jsme při prohlídce doprovázeni skupinou Finů. A představte si, že tito příslušníci jinak hrdého severského
národa prosili průvodce, aby výklad zkrátil, neb je jim zima! Finové! Zima! No, chápete to? Asi jim nabídneme členství v klubu, aby se trochu
otrkali a nebyli tak změkčilí! Severský národ a stěžuje si na chlad, to je totéž, jakoby si Tuarég pobývající na Hané stěžoval na teplo!
/Tak toto byla druhá úlitba šéfredaktorovi./
Poštovní muzeum: kolegové, kolegyně, kolegčata! Kdo tam nebyl, nedokáže rozpoznat a ocenit velikost Gulivera! Neb to byl on, kdo vedl prohlídku těchto prostor, zejména v místnostech, kde byla sbírka telefonů a podobných přístrojů, s klidem angličana nedbale trousil tato slova :“To mám doma, takových mám 1300, možná tenhle typ nemám, ale mám jiné, které zde nevidím“, to vše Guliver doprovázel výkladem, který by vzdělanci doprovodili nadšeným zvoláním: „interessant!“ Dokonce i já, technicky poněkud nesmělý, jsem záhy pochopil rozdíl mezi poštovním holubem a telegrafním přístrojem! Díky, Gulivere, díky Tobě byla prohlídka muzea nezapomenutelná!
Kraví hora: jeden z cílů soutěže, na který jsem se v pátek, tedy první den setkání, vypravil i s Květou. Cesta byla namáhavá, ale výsledek stál za to. Nebudu dlouze popisovat strádání, kterým prošla naše minivýprava, musel bych se totiž zmínit o orientačních schopnostech jednoho z jejich účastníků, a to bych nerad, přeci si nebudu kálet do vlastního hnízda, no ni? Takže jen krátce - vrchol stojí za to, má své genius loci, jen jedno mi neleze do hlavy- proč Květa si za pózování vybrala tento šutr, kolem kterého jsme se drápali na kopec? Poradí někdo? Ha?
Večer: o atmosféře večerů v penzionu se zmíním v dalším pokračování, zaslouží si podrobný popis.
Lipno kam se podíváš - část druhá
Solitér