Velikonoční Beskydy 28.3.-1.4.2024

28.3.: Příjezd

Tak jsme se dočkali. A že to byla dlouhá doba od Litoměřické podzimní sleziny. Nastal den „D“ a hodiny „H“. Z různých koutů republiky se sjíždíme do Prostřední Bečvy, ve které budeme ubytováni po dobu Velikonočních svátků.

Pro některé účastníky byl již příjezd dobrodružný - slepě věřili navigaci, která je zavedla do hlubokých lesů nad Prostřední Bečvou, do míst, kde i otočení auta díky lesní cestě bylo téměř nemožné.

Ale kam se hrabe GPS na um a zkušenosti členů našeho slovutného spolku! Díky těmto vlastnostem se nám podařilo – sice až vpodvečer namísto odpoledne - penzion najít a ubytovat se. Pravda, Solitér byl nesmírně polichocen bouřlivým přivítáním, ale brzy pochopil, že nebylo určeno jemu, ale pípě, kterou na setkání dovezl v kufru auta, což s povděkem přijali nejen účastníci, ale zejména dva soudky piva, které se nemohly dočkat, až skrze pípu naplní sklenice.

Večer prvního dne byl pln vzpomínání, plánování, těšení se na dny následující. A také požívání TVN, pro neznalé tato zkratka znamená „turisticky vhodné nápoje“, neb klubáci vědí, že vodu píti je rizikem a proto dbají na vyváženost, ne nepodobnou výčtu píseckého rytmistra po příchodu závodčího se Švejkem: „Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková.“

Pátek 29.3.: Trojanovice - Radhošť - Pustevny

Dalo by se napsat, že tento den byl onou pověstnou „třešničkou na dortu“. Nejznámější místa Moravskoslezských Beskyd - Pustevny, Radhošť.

Pravda, dalo se očekávat, že v tyto Velikonoční dny budou praskat ve švech, pro samé turisty nebude kam šlápnout, ale i tak jsme brali navštívení těchto téměř mýtických míst jako povinnost.

Trojanovice, Pustevny a jejich Maměnka, Libušín, rozhledna Stezka Valašska, vyhlídkový altán Cyrilka, socha pohanského boha Radegasta, sousoší Cyrila a Metoděje, o kapli vedle nemluvě.

Celá naše klubová skupina se rozdělila na podskupinky, každá si našla své tempo, svá privilegovaná návštěvní místa. Promísili jsme se s ostatními turisty, občas se potkali. I naskýtá se možnost pro klubový kviz s otázkou: na kterých místech nejčastěji docházelo v průběhu courání po hřebeni k setkání jednotlivých členů?

Neuhádli byste - nikoho z vás by nenapadlo, že tato místa spojovala jedna podstatná věc - a tou je možnost doplnění tekutin, zejména už zmíněných TVN. Má to svou logiku, kdysi kdesi jeden moudrý muž mi kladl na srdce: „Vodu nepi, bo budeš mit v břuchu žaby!“

S odstupem času se mi z tohoto dne vybavují dvě věci - silný vítr, znemožňující komunikaci a strastiplná cesta po zelené turistické značce z Radhoště do Trojanovic. Během 5 kilometrů sešup o 545 metrů, převážně po kamenech a kořenech. Ale zvládli jsme to! Někteří tu s menšími, či většími problémy, ale cíle jsme dosáhli všichni, žádné ztráty na životech, a to se cení.

mapa trasy

Večer se účastníci věnovali buď posezení v chatě, nebo k přesunu do Zubří, kam některé sportovní nadšence nalákal DžaPa. Horoval pro čtvrtfinálový zápas v házené mezi Zubřím a Lovosicemi, čímž pisatele těchto řádků uvedl do rozpaků - komuže má fandit, z logiky věci moravskému celku, na druhou stranu seděl mezi podporovateli Lovosic.

No nechme to být, stejně mu DžaPa ještě dluží vysvětlení, proč se ti muži na ploše přetahovali o jeden míč, když jich podél hřiště bylo něurekom, těch míčů.

Sobota 30.3.: Rožnov pod Radhoštěm

V časných poledních hodinách jsme se přesunuli do Rožnova pod radhoštěm, neb být v Beskydech a nenavštívit Valašské městečko, Valašskou dědinu a Jurkovičovu rozhlednu by byl velký hřích nedůstojný členů našeho klubu.

Již několikasetmetrová fronta před prodejnou vstupenek nás ujistila, že tyto dny jsou pro návštěvu podobných míst spíše nevhodné, neb hrozí smrt umačkáním v davu. Ale rozhodli jsme se riskovat a uvedená místa projít.

K naší spokojenosti bylo v areálech Valašského muzea v přírodě dostatek občerstvovacích stanic, což sice řidiči nelibě nesli, ale pasažéři jejich vozů si libovali. Neb jak správný turista ví, že doplnění tekutin je to hlavní, bez toho by klubová turistika byla jaksi poloviční.

Valašské muzeum v přírodě

Sobotní večer byl podobný pátečnímu - skupina pod vedením DžaPy opět do Zubří na házenou, zbývající členové slovutného klubu se věnovali odpočinku, vzpomínání na událost z předcházejících setkání, k čemuž se po návratu připojili i sportovní nadšenci.

Neděle 31.3. - individuální turistika

Neděle byla věnována individuálnímu odpočinku, turistice a kdo chtěl kam tak tam šel.

Pisatel těchto řádků nemá přehled, kdo se kde tento den pohyboval, sám si s Dianou udělal výlet do nedalekého Příbora, ví že Sovička s Papejdou, Tondou a Opicí brouzdala po Prostřední Bečvě.

Není problém tyto řádky doplnit o program dalších účastníků setkání, pokud se ozvou.

Na večerním posezení bylo vidět, že u některých účastníků se začíná projevovat únava z předchozích náročných dnů. A ke všemu došlo pivo, oba sudy byly prázdné, což kvitovali především řidiči, neb ty čekal následující den přesun do míst jejich bydliště.

Byl určen pořadatel následujícího setkání, které bude tradičně v září. Důvěra byla dána K8 a Jitce, jistě se zhostí tohoto úkolu tak úspěšně, jako přadatelé předcházejících klubových srazů.

Velikonoční pondělí 1.4. - Zbrašovsko-aragonitové jeskyně, Hranická propast.

Společné foto, rozloučení s těmi, kdo se vydali jinam a sliby, že se zase v září sejdeme.

Podstatná část „bóráků“ se přesunula do Hranic, s tím, že se zchladí v jeskyních a poté nahlédnou do největší propasti, kterou je možno v našich krajích spatřit.

Jeskyně se nalézt podařilo, některým jedincům při koupi vstupenek stouplo sebevědomí, neb prodavačka lístků chtěla vidět jejich občanské průkazy, aby se přesvědčila, že mají nárok na zlevněné vstupné, což komentovala slovy: „Vy všichni vypadáte tak mladě...“.

Cesta jeskyním komplexem byla náročná, pro některé jedince unavující víc než velmi, proto odmítli pěší přesun k Hranické propasti a zdřímli si na venkovní lavičce u řeky. A takto spící vyčkali návratu posádek jejich auta.

Hranická propast byla vděčným pozorovaným objektem, a obavy, že někteří z nás neudrží balanc a do propasti spadnou, se ukázali lichými.

Zbrašovské aragonitové jeskyně

A tím byl naplněn program setkání, pac a pusu a hybaj domů. Tímto děkujeme organizátorce setkání Opici, ubytování i program byl skvělý. Užili jsme si sváteční dny a těšíme se na září.

Tož tak. Na další setkání se těší Solitér