Až do města Aš a širokého okolí

A máme tady Velikonoce, pokud vám není smysl tohoto svátku jasný, nechte se poučit: různé zkazky ohledně toho vousatého nahoře jsou pouze zastíracím manévrem křesťanů, podobně jako prezentace coby „svátku jara“ preferovaná pohany.

Skutečný důvod Velikonoc je pouze jediný - tento svátek vznikl jako oslava pravidelného setkání přátel turistických suvenýrů, a aby logika nepřišla zkrátka mění se nejen místo setkání, ale i datum - proto jsou Velikonoce pohyblivým svátkem, neb jen tak mohou charakterizovat akčnost zúčastněných.

Letošní setkání se uskutečnilo od čtvrtka do pondělí, pro příznivce přesných dat to bylo od 6.4. do 10.4. 2023, nebo tak nějak, nebudeme se přeci hašteřit, den sem den tam, no ni?

Pokusím se tedy vylíčit „dny plné dějů“ tak jak si je pamatuji. Berte ale na vědomí, že má paměť je děravá jako morálka politiků, budete mít tedy možnost reagovat, opravovat či případně popírat níže napsané, k tomu máte k dispozici návštěvní knihu.

Den prvý:

Turistická ubytovna nechť vás název neplete, ubytování bylo luxusní - ať již se jednalo o pokoje či místnost sloužící k pití, vzpomínkám, pití, tombole, pití, okukování suvenýrů, pití - nezapomněl jsem na něco? Jo - a také pití turisticky vhodných nápojů.

Účastníci setkání se začali sjíždět - netrpělivě je čekal organizátor, ne že by tuto funkci vzal dobrovolně, ale tak nějak mu byla přidělena. A kdo že byl oním garantem následujících dnů? Solitér, prosím pěkně, takže veškeré výhrady zúčastněných klubáků směřujte na něj.

Kdo tedy ve čtvrtek dorazil - jsou-li mé poznámky správné, tak to byl DžaPa s Monikou, dále Tonda, Sovička s Papejdou a Bárou, v pozdním podvečeru Špagetka, ta si prošla martyriem na Ašském nádraží, takže na další vlak ani nepřesedla a došla přes celé město tzv. pěšourem.

Jediným programem čtvrtečního večera bylo nalezení restaurace, kde by se mohli klubáci navečeřet. Což v Aši až tak jednoduché není, ale přesto nikdo nezůstal hladov - vietnamská restaurace to jistila.

Po návratu do místa ubytování bylo nutno zbavit Papejdu břemene, představte si, že měl na ramenou soudek piva, došlo tedy nejen k jeho sejmutí, ale také k důvěrnému splynutí soudku a pípy, což bylo bedlivě sledováno a neprodleně byla zkontrolována funkčnost takového spojení.

Večer plynul, velikonoční zelené pivo mělo správnou teplotu a pěnu, kuchyňka, ve které se sněm nacházel rezonovala pod náporem hlasů, v tu chvíli si ostatní ubytování začali pomalu uvědomovat, že díky barytonům, ječákům a altům mající sólo se do pondělí moc nevyspí…

Pátek:

Dopolední přesun do Chebu, místo ranní rozcvičky výšlap do věže kostela sv.Mikuláše, a to vám bylo schodů! Některé pasáže výstupu bylo nutno zvládnout s častými přestávkami na vydýchání, ale zvládli jsme to! Dokonce i sestup - nikdo z nás se nepřizabil! Zkrátka kluboví bóráci se nezapřou!

Prohlídka kostela včetně krypty a přesun k Chebské falci, která i s domem na náměstí vstoupila do dějin coby místo zavraždění Albrechta z Valdštejna a jeho doprovodu.

Při takové štrapáci vyhládne, bylo tedy nutno navštívit jednu z místních osvěžoven a věnovat se žrací turistice.

Po jejím splnění přesun na vyhlídku zdobící Zlatý vrch, pokochání se výhledem a opět do aut směr SOOS. Věřte nevěřte, prošli jsme celý okruh a nikdo z nás se v bažinách a mokřadech neutopil! Prísámvačku - nikdo!

Návrat do Aše, podvečerní výstup na rozhlednu Hainberg a večerní zhodnocení dne.

Sobota:

Posíleni o další klubáky - JiHo a čtyřmi členy K8 - návštěva obou budov Ašského muzea, vyhládlo a proto oběd ve stylové hodovně hradu Vildštejna. O pár kilometrů dál podrobná prohlídka objektů hradu Seeberg a blízkého okolí, jedna z členek navázala kontakt s představitelkou místní fauny, kotě se od ní nemohlo odloučit. Spousta zajímavých expozic, i děti si přijdou na své- výstava panenek potěší oko i dospělým.

Jako sladká tečka na závěr dne byla návštěva zážitkové kavárny ve Vernéřově.

No a večer? Tombola, bo nebýt tomboly byl by sraz neúplný!

Neděle:

Rozbouřené žaludky po nestřídmé konzumaci bylo třeba uklidnit, proto prvním bodem nedělního programu bylo popíjení minerální vody v Dolních Pasekách, a nedosti tomu - i pramen v nedaleké Doubravě přišel vhod.

Procházka mezi objekty věže hradu Neubergu a zbytky starého a nového zámku v Podhradí. Při tomto pěším pohybu se žaludky uklidnily a bylo možno poobědvat v nejzápadnější hospodě republiky - Sokolovně v Krásné.

Následoval zlatý hřeb programu - devítikilometrový okruh s průchozími místy Nejzápadnějším bodem ČR a Mostem Evropy, start a cíl byl u bývalé roty Pohraniční stráže na Újezdě.

Nedělní večer byl poněkud decentnější, bo v pondělí účastníky setkání čekal dlouhý přesun auty do místa jejich bydliště. Nehledě na fakt, že již kadet Biegler hlásal: „nestřídmost za přesunu škodí!“

Pondělí:

Rozloučení, předání pomyslného organizátorského žezla DžaPovi a Velikonoční setkání 2023 se stalo minulostí.

P.S: Po důkladném změření byl účastníky poslán návrh na doplnění tabulky akustického hluku. Nová tabulka by měla vypadat takto:

Tož tak. Na další setkání se těší Solitér