Velikonoční setkání na Kvildě 2009 - Reportáž od Solitéra

     No, mám já to zapotřebí?

    Byl jsem vyzván, a to samotným Válečkem, k napsání vzpomínky na onu poslední akci, no tu, jak byla o těch svátcích, takových těch, no, však víte, byla tam v té dědině, anebo to bylo město? Krucinál, jak mám napsat o něčem co je nejméně 3 dny za námi, jak si to mám pamatovat, ha? A to mám paměť dobrou, pouze zeptá-li se někdo na mé jméno, tak to si radši ověřím v občance, to abych se třeba nespletl.

    Ale co, snad mi Květa napoví, to abych mohl napsat a pravdivě vylíčit vše co se během tří dnů událo, o všelijakých zážitcích a příkořích, kterým jsem byl vystaven. Někdy je slabá paměť i výhodou, teda ne pro mne, ale pro vás, nemusíte se totiž za své chování stydět, ba naopak, snadno přesvědčíte moji hosipu o tom, jakým každý z vás byl skvělým společníkem! A nevím, proč se mi v hlavě vynořuje jedna z povídek J.Haška, ve které byl pan správce pouze trochu veselej, zato pan šafář byl vožralej!

    Pokusím se tedy zveřejnit některé střípky, které mi uvízli v něčem, co v mém případě zakrňuje - tedy v paměti. Přiznávám, že některé události jsem vzhledem k osobám, které se pohybovaly v mé blízkosti, mohl vidět poněkud jinak, ale každý máte možnost po vzoru Saturnina uvést mé věty na pravou míru. Tož tak, začínám:

    Pátek:

    Je vidět, že nám výčepní místnost nestačí. Přesouváme se tedy do vedlejšího kamrlíku, tam hodláme srazit stoly a věnovat se moudrým řečem, machrování a podobným věcem, jež tvoří hlavní náplň chování člena KSTS. Sotva se dotkneme stolu, to aby byl přesunut o několik půlmetrů dál, přiběhne pikolík a s výkřikem :"Ty stoly nechte na místě, co kdyby přišli nějací lidi!" nám vlastním tělem brání v našem úmyslu.

    Poznámka poněkud nezvyklá, co tedy pro něj jsme, když ty stoly má pro "lidi?" Vždyť někteří nejmenovaní členové klubu přijeli před několika minutami, tudíž ten mladý hoch nemohl v tak krátké době ztratit iluze o našem spolku, no ni?

    Anebo ta jeho kolegyňa, taková mladá dcérka- no ta byla celý večer z naší přítomnosti nervózní jak Řepka u Gutha-Jarkovského, ani večeře spočítat nemohla! Ještě že ji pomáhala Nina, ta věděla, že 16 není totéž co 20, díky Nině dostali někteří z nás jídlo skutečné, neb ona šenkéřka nás byla schopna nakrmit jídlem virtuálním!

    A jak se pustila do jednoho našeho člena, ne Nina, ta servírka, a to jen proto, že chudák Alpenstock, nemoha se dočkat ani po zoufalých urgencí piva, využil nepřeberných zásob KK41! Pes by si od něj kůrku nevzal! A měla pravdu, co má co do sebe lejt jedno pivo za druhým, na svá játra by měl hledět!

    Večer pokračoval tradičně- do kuropění se hrála hra "Česko". A musím dodat, že nám dala zabrat! Ono po mnoha a mnoha TVN si vzpomenout na jednotlivé fáze výroby železa či hlavní město Slovenska, to už vyžaduje pořádné soustředění!

    V této hře jsem hořel jak papír, ne že bych nic nevěděl- i tak to mohlo vypadat, ale já se nebyl schopen soustředit! Byl jsem pln šťastných pocitů, během pátečního večera jsem totiž získal další čestný titul! A to takový, který ještě v klubu nikdo nemá! Od této chvíle mohu používat vedle ostatních titulů i ono "Pokósané Bórák"! A včil mudrujte! A záviďte!

    Sobota:

    Splnilo se mi přání - abych odškodnil ženu za víkend strávený se mnou, využil jsem zájmu ostatních členů a doprovodil je všechny k Turnerově chatě, pěkně podél toku Vydry. A že nás tam bylo! Členové klubu málem ucpali onu šotolinovou cestu schovanou místy pod sněhem! /Slyším to až sem, do Aše, tu poznámku z jihovýchodu, že tam žádná šotolina natož asfalt nebyl, neb onen jmenovaný nevěřící Tomáš tam byl tolikrát, že snad musí vědět, co že to tvoří podklad turistické stezky, ale na to já nedbám, já vím svoje!/

    Byla to kouzelná procházka podél řeky, hukot vody se marně snažil dosíci decibelů vyluzovaných jedním členem našeho spolku, tudíž to ta divoká voda postupně vzdala a u Čenkovej Pily si již popuze pod zpěněnou hladinou brblala něco o kameny.

    A pak to začalo. Viděli jste film "Jestliže je úterý, musíme být v Belgii?" Pokud ne, tak to jste o nic nepřišli. Proč tedy to dílo zmiňuji? No přeci proto, že pak nás potkalo něco podobného! Nasednout, přejet, vysednout, pokochat se, nasednout, přesun, kochání, nasednout, přesun...

    Dá se to napsat i jinak:Chalupská slať,Borová Lada, Křížová cesta někde poblíž, zpět přes Kvildu a Jezerní slať, Horská Kvilda a jak říká jedna nejmenovaná členka klubu "gruppenfoto" u plastiky Sepfa Rankla /DžaAn - je ten výraz správně?/. To vše završeno marnou snahou "Hanáckého Bóráka" domlátit se do již několik hodin zavřené pekárny ve Kvildě.

    Všechno toto popojíždění nakonec udělalo radost Květě. V Borové Ladě se jí podařilo koupit něco, co nechala doma a absence této věci ji notně kazila náladu. Ta radost, když v onom obchůdku spatřila onu věc, hen ten oný lak na vlasy! Jak spěchala k pokladně, aby mohla hned vyzkoušet kvalitu a cítit se opět člověkem!

    Přišel sobotní večer. Krátká část byla věnována jedné klubové akci /vidíte, žádné rozepisování se o podrobnostech, žádné klepání si na rameno, co že jsem to za geniální fantasmagorii spolu s Válečkem a MK vymyslel, žádné oslavné verše na naši počest, já jsem člověk skromný, proto jsem to odbyl větou "Krátká část byla věnována jedné klubové akci"/.

    Ve druhé části večera nás Mountainer seznámil se svou studijní cestou za bájnými troly, Vikingy, sněhem, ledem, vodou, drahotou-zkrátka vším, co může daleký sever nabídnout. Tato reportáž doprovázena foty z oněch míst sklidila zasloužený úspěch, ba i na dotazy se dostalo- a tam kde po přednášce následuje živá beseda, tak to svědčí o umění přednášejícího zaujmout, takže Mirku - díky, stálo to za to.

    Další náplň sobotního večera se nesla ve znamení večera předcházejícího - výměna zkušeností, machrování, společenské hry rozšiřující naše vědomosti,postupné odpadávání jednotlivých členů /ne členek, ty se vydržely promluvit až do rána/, zkrátka taková typická noc při klubové akci.

    Neděle:

    Achich, ouvej, co já si musel vyslechnout! A nespravedlivě! Copak já můžu za to, že někteří jedinci, a to zejména ti, kteří po celý rok vykládají o drsném životě vysoko v horách jedné moravské nížiny, tak copak já mohu za to, že obyčejný hrbolek stojící nedaleko pramene Vltavy je natolik vyšťavil, že různým názvem mě nazývali? No, mohu já za to, že ta dnešní mládež nic nevydrží, jenom remcá, nic jí doma nic jí po chuti? Mohu já za to, že onen "hrbolek" neviděli mýma, nýbrž Standovýma očima, tudíž jako strmou horu? /Ha, ha, kde by se na náhorní plošině vzala strmá hora!/ Hrbolek to byl, vždyť to povídám, takový nijaký, téměř přehlédnutelný, no ten, jak stojí mezi tím pramenem a Bučinou.

    A toto nic naši výpravu natolik zmohlo, že na oné Bučině jsme pobyli asi 3 hodiny, to prý aby se nabraly ztracené síly! Jak můžu doplnit něco, co mi nechybí, no? A to tam nebyla ani nijaká osvěžovna, snad pouze onen málo vydatný pramínek vody, ke kterému se Litl s Alpem natolik přimkli, že je nic nedokázalo odtrhnout!

    Při návratu na Kvildu jsme byli svědky, jak závislost dokáže udělat z chlapa onuci! Po cestě se to plouží, síly nemaje, ale z touhy po své droze je to schopno projít Kvildu třikrát hore-dole, a to jen pro získání cigaret! A nedosti tomu- aby tato individua nezkolabovala ve svém absťáku, jsou dokonce schopna do pátrání po oné droze zapojit i členstvo této vášni nepropadlé!

    Jako sobotní, tak i nedělní večer byl věnován přednášce. Roli profesorů se ujali slovutní Alpenstock a DžaPa. Jejich výklad byl hojně prokládán názornou ukázkou, ta nakonec byla velmi dominantní. O co že šlo? Ale nedělejte, že nevíte! No přeci o onu přednášku "Jak vést správně slušný a duchaplný dialog mezi dvěma osobnostmi". Jistě mi dáte za pravdu- přípravě názorných ukázek museli věnovat hodně času, tak to bylo přesvědčivé!

    Další část neděle - moc o ní nevím, znám pouze z vyprávění, únava si vybrala svou dań a tentokrát jsem odpadl já. ˇUnavou. Anebo něčím jiným? Radši zůstaneme u té únavy, co říkáte?

    Pondělí:

    Dá se charakterizovat "pac a pusu, na podzim v Prostějově". V různém stadiu "vyčerpanosti" jsme opouštěli Šumavu a těšili se na podzimní setkání.

    No, a představte si, že se má žena vyčítavě dívala! A to v Mariánských Lázních, při chůzi do cíle pochodu, který jsem naplánoval! Vždyť to mělo slabých 11 km, tak to jsem si ty invektivy a nelichotivé poznámky nezasloužil!

    Tož tak. jak jsem zažil, tak prodávám. Ale vážně - díky organizátorům za přípravu a realizaci, díky všem členům za atmosféru, která po všechny dny panovala. A pokud jsem někoho tímto mým cancem nestihl urazit, tak to se omlouvám, na vás dojde řada přístě!

Solitér