Pátek 11.4.2009
Na velikonoční setkání jsme v pátek dopoledne vyrazili společně s Alpenstockem, který u nás přespával. Hlavním problémem bylo, že Alpenstock permanentně žádal o vyfotografování, dokonce nám lezl před objektiv i při pokusech o „házení fota z ruky“ (obr. 01) – zkrátka nebyla šance. Proto je značná část snímků z tohoto dne, bohužel, s ním.
Po doplnění našich sbírek v Informačním centru ve Strakonicích jsme pokračovali do Čestic u Volyně, neboť Alpenstock chtěl vidět místní křížovou cestu. Vylezli jsme na vyhlídkovou plošinu, prohlédli jsme si poustevnu (obr. 02) a poutní kapli Povýšení sv. Kříže na vrchu Kalvárie, kde Alpenstock „sošil“ oko (obr. 03).
Pokračovali jsme do Kašperských hor, kde jsme se občerstvili a v krámku „U Lukešů“ si zakoupili dřevěné vypalované pohlednice. Dojeli jsme na Čeňkovu pilu a zastavili se u Smetanova smrku. Alpenstock zde začal předvádět Bedřicha Smetanu, jak prý u Otavy skládal Vltavu. Až když jsme tuto jeho konstrukci zpochybnili, přiznal, že píše závěť, jelikož již předtím oznámil Berušce, že je mrtvé (obr. 04). Došli jsme k místu, kde se Vydra s Křemelnou spojuje v Otavu a obdivovali jsme vodní elektrárnu z roku 1912, kde výše zmiňovaný exhibicionista z Hané vlezl pod vodní sloupec (obr. 05). Než jsme mohli pokračovat dál, museli jsme dlouho čekat, než si Alpenstock vyhrál na dětském (nebo dědském?) hřišti (obr. 06).
Další zastávkou byl unikátní dřevěný hradlový most přes Vydru v Rechli u Modravy (obr. 07). Litlovi bylo takové vedro, že se musel chladit kusy ledu (obr. 08). A pak už jsme chvátali na Kvildu, kde jsme se přivítali s ostatními klubovými kolegy.
Sobota 12.4.2009
Po dlouhé noci, kterou bych nejlépe vystihl slovy „pivo, chléb a hry“ se valná většina osazenstva penzionu rozhodla společně absolvovat výlet podél Vydry. Vyšli jsme z Antýglu a po zasněžené a míst zledovatělé cestě (obr. 09, 10) jsme se vydali směrem k Turnerově chatě. Cestou jsme se zastavili u mostu přes Vydru, kde dříve stávala Hálkova chata (obr. 11). Na Turnerově chatě jsme zakoupili suvenýry a oddali se „picí“ a „žrací“ turistice (obr. 12). Někteří ochutnali i místní specialitu – „ďábelský krvesaj“ (obr. 13).
Jelikož nás šlo více a Alpenstock rozmělnil své žádosti o vyfotografování mezi více osob, bylo možné občas nerušeně vyfotografovat i ostatní (obr. 14). Přesto jsem neunikl jeho pozornosti a musel jsem jej zachytit ve chvíli, kdy nás nutil, abychom jej nazývali rysem ostrovidem – prý pro jeho tichý a nenápadný pohyb v přírodě a ostříží zrak (obr. 15), no nevím… Cesta z Turnerovy chaty už byla beze sněhu (obr. 16), a tak jsme bez obtíží rychle došli na Čeňkovu pilu.
Po krátkém občerstvení (obr. 17) se část naší výpravy vydala na Chalupskou slať (obr. 18). Zde musím vyzdvihnout zejména fotografické umění Litla, který se specializoval na snímky kachen (obr. 19). Poté jsme si prohlédli ještě nedalekou kapli sv. Anny s křížovou cestou a přejeli jsme na Jezerní slať. To už s námi byl i Mountainer, kterého vyzvedla Žirafka se Standou na Kvildě a jemuž se odpolední program moravských spolubydlících (spaní) vcelku pochopitelně nelíbil (obr. 20). Nezapomněli jsme se ještě vyfotografovat na Horské Kvildě u dřevěné sochy Seppa Rankla (obr. 21, 22) a vrátili jsme se zpět do penzionu. Tedy ne všichni, Žirafka se Standou ještě vzali Mountainera na Chalupskou slať, o jejíž prohlídku odpoledne vzhledem k několika nepříliš turisticky zdatným jedincům přišel. Protože jsem zde s nimi už nebyl, nemohu to nikterak okomentovat, z fotek DžaAn jsem vybral pouze jednu zajímavější momentku Standy, jemuž jen duchapřítomnost ostatních zabránila v utonutí (obr. 23).
Večeru v penzionu pak vévodila Mountainerova projekce svých cest po Grónsku a Islandu. Přednáška sklidila obrovský úspěch, závidím těm, které bude jednou Mountainer učit.
Neděle 13.4.2009
Z nedělního poklidného rána nás vyrušil Solitér, který naplánoval jakousi trasu a nutil nás jít s ním. V plánu měl cestu k prameni Vltavy, dále na Bučinu a zpět na Kvildu. Tvrdil, že cesta vede téměř po rovině, sníh je udusaný a jediný malý hrbolek od pramene Vltavy na Bučinu je prý legrací i pro sváteční turisty. Moc jsem mu to nevěřil, zvláště po prostudování mapy, ale protože jsem nechtěl vnášet nervozitu do našich řad, taktně jsem mlčel. Část výpravy zvolila pochod opačným směrem, sejít jsme se měli na Bučině.
K prameni Vltavy jsme došli vcelku poklidně (obr. 24, 25), úsek mezi pramenem Vltavy a Bučinou byl poněkud náročnější (obr. 26). Pravděpodobně ještě dlouho budou účastníci výletu nazývat tající bortící se sníh „udusaným“ a prudký krpál „pahorkem“. Ale vše jsme zvládli, sešli jsme se s ostatními a čas zbyl i na odpočinek. Hlavně Standa se chlubil, jak výborné místo pro odpočinek zvolil (obr. 27), ale jen do chvíle kdy zjistil, že leží v mraveništi. Podívali jsme se k hraničnímu přechodu s Německem (obr. 28), a po již pěkném suchém asfaltu jsme se vrátili zpět (obr. 29).
Poslední večer pobytu jsme strávili v družném hovoru za popíjení turisticky vhodných nápojů a hraním společenských her. Za zmínku ovšem stojí několik záležitostí, které nemohu zamlčet. První důležitou událostí večera bylo, že Alpenstock se rozhodl provést přechod Šumavy po hřebenech. Z fotodokumentace je vidět (obr. 30), že se mu to podařilo. Dále jsme zjistili skutečnost, o které málokdo ví, a to, že přímo z dámského záchodu v restauraci bylo vidět Alpy (obr. 31). A v neposlední řadě je nutno připomenout Alpenstockovu ukázku boje o přežití v divoké přírodě, kdy před zraky přihlížejících hbitě odchytil a následně pozřel krysu (obr. 32, 33).
Setkání se velmi vydařilo, počasí jsme měli nádherné a zažili jsme plno legrace. Už se těším na nějakou další společnou akci!
Text: DžaPa, foto: DžaPa, DžaAn, Litl