Pražský minisraz

Koncem února mi přišel mail, že se PaVeAnTo první březnový den chystají do Prahy a jestli bychom se s nimi se Standou náhodou nechtěli setkat. Pretschnerovy máme rádi, protože pořád nepindají něco o Kosíři a o volbách předsedy :), takže proč ne. Srazili jsme se s nimi v Dejvicích a nejprve jsme navštívili jednu místní restauraci za účelem provozování žrací turistiky a machrování s KSTS. DžaPa tam totiž měl sraz s nějakým novinářem, kterému vysvětloval klady členství KSTS, princip sbírání čehokoli a další detaily. Pan novinář je ovšem nějak nemohl pochopit a tak to celé zabralo docela dost času. My jsme se mezitím ovšem královsky bavilí. Nejprve samozřejmě výborným jídlem, potom technikou, pivními tácky, novinářem, hudbou, zase jídlem a tak dále. Pan novinář se nějak nechtěl fotit, takže toho na fotce nemáme, resp. máme, ale nesmíme zveřejnit, ale svědků DžaPova machrování je víc než dost...

Ale nejen jídlem živ je člověk, došlo i na móňání suvenýrů. To už s námi Standa nebyl a my jsme se vydali do Muzea dětské kresby, kde předsedovi získali vytoužený suvenýr se žábou. Pozůstatkem výstavy k 40 letům Večerníčku byla deska, u které jsme se všichni kromě Ve vyfotili. Takže vyhlašuju soutěž o nejkrásnějšího Večerníčka, hlasy posílejte do konce března na adresu petra@zirafka.info Nejkrásnější Večerníček a každý pátý hlasující obdrží milou pozornost. Budete-li hlasovat vícekrát, bude započítán pouze první hlas.

                                                                          To - Litl                       An                           Pa                          Ž.

Po vymóňání známek jsme se vydali přes Staroměstské náměstí. Kromě radnice, chrámu a dalších pamětihodností se tam nachází spousta stánků, ve kterých mají ještě větší spoustu pražských suvenýrů a tak měli předsedovi co dělat, aby neměli vítr v peněžence. Kupodivu bylo na náměstí minimum turistů, takže jsme se i mohli pokochat jeho krásou. A pak už jsme Celetnou ulicí pílili k dalšímu turistickému cíli.

A tím nebylo nic menšího než Prašná brána a hlavně její TZ. V Infu v Celetné známku neměli, proto jsme došli k samotné bráně a pokoušeli jsme se zjistit, kudy se tam vlastně leze. Jedna dvířka tam sice byla, ale nedobytně zavřená :(. To nás ovšem nemohlo odradit a zkusili jsme v infocentru v Obecním domě zjistit, co a jak. Obecní dům je i zevnitř vůbec děsně krásný, ale Prašná brána je prý otevřena až od dubna. S tím se ovšem DžaPa nechtěl jen tak smířit a vyrazil Zpátky Celetnou ulicí, my jsme šli směrem k Václaváku a on že nás dožene. Takže, DžaPo, vzhůru za suvenýry! My jsme procházkou došli až na poštu v Jindřišské, cestou jsme vymetli několik obchodů s obuví a oděvy. Škoda, že jsme neměli DžaPovu kreditku, to by to vymetání šlo ještě lépe... Na poste jsme získali příležitostné razítko k vítězství Katky Neumannové na OH v Turíně, sešli jsme se se spokojeným DžaPou (a TZ Prašná brána - prý pro ni byl až někde v Karlově ulici) a po krátkém občerstvení (opět žrací turistika) jsme se metrem přesunuli zpět do Dejvic k autu.
 

Aaaa... odjeli jsme rozšířit náš počet ještě o Železného bóráka KK. Po chvilce hledání jsme i našli, kde bydlí. Karel měl z naší návštěvy velikou radost (nebo aspoň dobře předstíral, že ji má :) a připravil nám skvělý salát a tousty. Za popíjení turisticky vhodných nápojů jsme potom machrovali, povídali si, plánovali Lipanskou stezku a vůbec jsme se měli dobře, jak už to na srazech KSTS bývá. Někdy po půlnoci potom přijel Standa, ještě chvíli jsme si povídali a DžaPa sraz ukončil. Vpřed za suvenýry!!!
 

Text: Džirafka
Foto: Džirafka a DžaPa