ČARODĚJNICE NA ŠELMBERKU
Na hrad Šelmberk (nedaleko Mladé Vožice) jsme se chystali již delší dobu, hledali jsme jen vhodný termín pro uskutečnění tohoto výletu. Když jsme zjistili, že poslední dubnový večer zde kromě obvyklého pálení čarodějnic budou i noční prohlídky hradu s doprovodným programem, bylo jasné, že nadešel správný čas. Nehledě na to, že jen kousek od hradu bydlí naši kluboví přátelé Žirafka a Standa, na které jsme si v poslední době nějak zvykli.
Cestou jsme navštívili Nemyšl, kde jsme obdivovali zámek z konce 16. stol., napodobeninu antického chrámu a skupinu památných lip (obr. 1 – 3). Škoda jen, že celý areál je nepřístupný a jak je vidět i na obrázcích, oba objekty by potřebovaly opravu. Naší další zastávkou byl vrch Beránek u Rašovic s kamenným památníkem, připomínajícím shromáždění husitského lidu v roce 1419 (obr. 4).
Poté, co jsme v Mladé Vožici potrénovali žrací turistiku, jsme se rozjeli přímo do „žirafího sídla“ v Bělči. Paní domácí už nás vyhlížela z okna (obr. 5). Z Bělče jsme vyrazili na hrad, abychom jej okoukli již za světla (obr. 6). Neztráceli jsme čas a patřičně jsme propagovali naše podzimní klubové setkání, všimněte si plakátu vpravo od slečny pokladní (obr. 7). Na hradě ze 14. stol. je v současnosti k vidění zachovalá hradní věž sloužící i jako rozhledna a zříceniny dolního a horního paláce.
Vzhledem k tomu, že do setmění ještě pár hodin zbývalo, vydali jsme se ještě do Elbančic, kde v barokním zámečku (nyní v soukromém vlastnictví a před opravou) bývaly lázně, známé již za třicetileté války (obr. 8) a na nedaleký židovský hřbitov (obr. 9).
Jakmile se sešeřilo, vrátili jsme se na hrad. Při výstupu na věž nás neustále obtěžovala nějaká strašidla (obr. 10 – 12), ale nás to nikterak nerozhodilo, Litl se jim dokonce vysmál. Po skončení prohlídek uspořádali pořadatelé u hradu ohňovou show (obr. 13) a na závěr se zapálila hranice s čarodějnicí (obr. 14). Jelikož nikdo z našeho dámského doprovodu upálen nebyl, v pohodě jsme se rozloučili s našimi milými hostiteli (tedy An s Litlem se nějak loučit nechtělo a chtěli zůstat v Bělči) a vyjeli zpátky k domovu.
DžaPa