Výšlap na Velkou Deštnou
Byla tu neděle, pro některé účastníky setkání to byl den loučení a návrat domů a tak ještě, než jsme se rozprchli, byl tu čas na společné foto našeho Velikonočního setkání, které jsme pořídili před chatou Slunečná.
Pak již se postupně vytráceli skupinky lidí na cestu k domovu i na další putování po okolí Orlických hor. Já jsem byl pozván Solitérem, abych se s ním a jeho paní účastnil výšlapu na nejvyšší vrchol Orlických hor – Velká Deštná. To jsem uvítal, a tak jsme nasedli do auta a vydali se ze Zdobnice směrem na Deštnou a Šerlich. V Deštné jsme chtěli navštívit prodejní místo TZ, ale ani jedno nebylo otevřeno, i když na dveřích IC v Deštném měli napsáno, že mají otevřeno denně. Toto nás trochu mrzelo, ale pokračovali jsme dále k našemu cíli. Cestou jsme se zastavili u Šerlišského mlýna, kde jsme obdivovali krásného vodníka, který hlídá zdejší vodní kolo.
Pak jsme pokračovali dále na Šerlich, odkud bylo naše výchozí místo na Velkou Deštnou. Ještě, než jsme vyrazili na nejvyšší vrchol Orlických hor, tak jsme si udělali odbočku na Šerlich k Masarykově chatě pro TZ. Cestou jsme obdivovali první jarní květenu.
Když jsme se vraceli zpět na výchozí stanoviště cesty na Velkou Deštnou, tak když jsme přecházeli silnici, vedoucí z Deštného do Orlického Záhoří, zatroubilo na nás auto dalších účastníků setkání. Tudíž jsme chvíli na ně počkali a pak se společně vydali na výšlap směr Velká Deštná. Jak se zdálo, zima se v tomto místě nechtěla vzdát své vlády a tak cesta byla z větší části pokryta sněhovou peřinou, což dokazují následující fotografie. (foto 5, foto 29 – 34)
Cesta nám ubýhala poměrně rychle, až se najednou před námi ukázala dřevená rozhledna na vrcholu Velké Deštné a následně chata horské služby.
Tu jsme zatím jen míjeli a pokračovali k vrchlu našeho výšlapu. Cestou k rozhledně jsme viděli objekt řopíku, pozůstatek předválečného opevnění z let 1935-1939.
A to už naše cesta pomalu došla k cíli a byli jsme na nejvyšším vrcholu Orlických hor, na Velké Deštné. Zde jsme nějakou chvilku pobyli, udělali pár fotek na památku dosaženého cíle a byl i čas na trocha odpočinku. A protože počasí nebylo zrovna příliš lichotivé a na vrcholu to dost foukalo, tak jsme se po chvilce odpočinku vydali zpět.
Jak jsme se vraceli z vrcholu Velké Deštné, tak jsme se stavili na horkém čaji a kávě v chatě horské služby, kde jsme příjemně pokecali s přítomným „horským zachráncem“ a na památku udělali společné foto. Při povídání s místním záchranářem o Orlických horách jsme se dozvěděli, že on je autorem pohádek z Orlických hor a tak to bylo pro nás i překvapení a jen jsme litovali, že nemáme sebou dotyčné knížky, aby se nám do nich mohl autor podepsat.
Jistě by se na popovídání našlo více času, ale my měli před sebou ještě cestu zpět a tak jsme se rozloučili a vydali se na cestu zpět k parkovišti pod Šerlichem. Jak jsme se blíži ke konci cesty, naskytl se nám krásný výhled na Masarykovu chatu na Šerlichu.
Když jsme došli až na parkoviště, kde jsme měli naše auta, tak jsme se zde rozloučili s našimi kolegy cestovateli a protože bylo ještě dost času na návrat na chatu Slunečná, zvolil jsem pro své kolegy okružní jízdu zajímavostmi Orlických hor a tak jsme se vydali směrem na Orlické Záhoří, Neratov, Bartošovice, Rokytnice a Říčky. Cestou jsme se kochali krásnou jarní přírodou, posbírali několik TZ a v Neratově jsme obdivovali místní památku – opravovaný kostel, který dostal novou střechu a stále je v rekontrukci, což dokládají přiložené fotografie.
Nakonec se všem nedělní výšlat na Velkou Deštnou s výletem po okolí líbil a tak večer na chatě bylo o čem povídat....
Text a foto: Váleček (Miloš)