Tož tak !
V neděli nás čekal perný den. Ač zrazováni před cestou na Velkou Deštnou vytýčili jsme heslo na tento den - „My se probijem!“ a vyrazili. O této památné štrapáci podává svědectví Váleček, jenž ji absolvoval s námi. Bylo to perfektní, při návratu jsme využili Milošových znalostí terénu a podnikli okružní jízdu zajímavostmi Orl.hor. Miloši, ještě jednou díky, já bych jel určitě jinudy a tolik bych se nepokochal. Neratov stál za to! No a večer jsme si uvědomili - již nejsme nejmladší. Zatímco my šli spát okolo půlnoci, tak Jarovo a PaVe ovo omladina sváděla lité boje ve stolním tenisu téměř do druhé hodiny ranní.
Holt, je ještě nebolí klouby, nemají vyhřezlé plotýnky, žaludeční vředy, vysoký tlak, šelest na srdci a spoustu dalších bolístek, jež si my dospělí pečujeme a dbáme o ně.
Text: Solitér - Foto: Váleček