Cyklosekce KSTS též uvítala jaro v Orlických horách - sobota
V sobotu ráno po královské snídani jsme za povzbuzování ostatních přihlížejících členů klubu provedli jeden zajímavý pokus. Sice nepatřil do žádné knihy rekordů, ale pro naši naplánovanou sobotní jízdu byl důležitý. Doslova jsme „do“ a „na“ auto nacpali 5 kol a nás 5 drobečků (alespoň někteří si toto pojmenování zaslouží).
Převezli jsme se přes hory a doly do Orlického Záhoří. Zde začínala naše cesta po česko-polském pohraničí. Bez velkých formalit jsme překročili státní hranici a trochu nervózně jsme začali drkotat po místních silničkách, které neviděly cestáře snad posledních 15 let. Počasí se začalo vybírat, dokonce i sluníčko napovídalo, že bude pěkný den.
Po ujetí asi 3 km máme v zádech nějaké podezřelé, troubící vozidlo. Je docela příjemné, když v cizině potkáte krajany a když jsou z klubu, tak je to obzvlášť fajn. Musíme podotknout, že Jára který cestoval s PaVeAnTo za polskými turistickými trofejemi, se zachoval jako perfektně ostřílený cestovatel. Nejen že nás upozornil, že na blízké horské chatě Jagodna je k dostání polská TZ, ale dokonce nás i založil polskou „kvalitní„ měnou, abychom si známky mohli zakoupit.
Putování po polských cestách – necestách pěkně ubíhalo a tak jsme se ani nenadáli a už tu byl hraniční přechod v Bartošovicích.
Následovala krásná cesta podél Orlice zpět do Záhoří, tentokráte po české straně. Cestou jsme zaznamenali, že i do hor už opravdu přišlo jaro.
Pří průjezdu Neratovem jsme se zastavili ve zdejší restauraci, abychom nabrali sil do posledních kilometrů.
Když jsme dojeli zpět do Orlického Záhoří, tak naše cyklokomputery ukazovaly kolem 52 km. Byl to příjemně strávený den v sedle kola, který byl umocněn večerním povídáním s přáteli z klubu.
text: Lu za přispění Amulky
foto: Lu a Tulka