Setkání pod Třemšínem

    A nastal čas na další skvělé setkání KSTS, tentokrát v Rožmitále pod Třemšínem. Sraz byl na rožmitálském náměstí, kde se zasloužilá členka klubu věnovala své oblíbené disciplíně - kýchání pod lípou. Aby se nám neukýchala, zahájili jsme raději program návštěvou Městského muzea. Průvodce měl skutečně velmi obsáhlé znalosti ze života Jakuba Jana Ryby a velmi dlouze o nich vyprávěl. Dále jsme pak viděli božský model svatovítského chrámu, jehož výroba trvala asi 8 let a autor na něj spotřeboval přes milion stébel slámy. Měřítko modelu je 1:60. Další rožmitálský bórák tam má expozici vyřezávaných městských znaků a šlechtických erbů. V místnosti se starými hodinami si pak přišli na své i kluboví hračičkové :-) Nezbytným zakončením prohlídky muzea byl i lehký móning suvenýrů a razítek.

    Po prohlídce muzea se od nás odpojil MK, který se rozhodl ztéci Třemšín přímo z Rožmitálu. My ostatní (PaVeAnTo, Džirafka a Standa) jsme se vypravili do Starého Rožmitálu. Nejprve jsme se na hřbitově podívali na hrob, v němž jsou uloženy ostatky J.J. Ryby, a pak jsme už vešli do farního kostela Povýšení sv. Kříže, kde byla poprvé provedena jeho Česká mše vánoční. Po přednášce o historii kostela a varhan nám pan průvodce došel zahrát pár úryvků z "Rybovky" a pak si nás i pozval k varhanám. Za sebe musím přiznat, že byly doby, kdy jsem Rybovu mši neměla příliš v oblibě - když jsem ještě byla malá holka, chodili jsme s rodiči pravidelně před Vánoci do divadla na koncert, jehož součástí byla právě zmiňovaná mše. Záviděla jsem mladšímu bráchovi, který vždy usnul už při první části (nějakých vánočních skladbách a koledách), takže s ním táta o přestávce seběhl domů a uložil ho spát, zatímco já jsem vždycky musela zůstat až do konce a poslouchat tu "protivnou" skladbu, při které se ani zpívat nedalo. Postupem času jsem si ale Rybovku oblíbila a stala se pro mě součástí předvánočního období. A to až takovou, že jsem doma mezi notami našla klavírní přepis a zkoušela si ji vybrnkávat na klavíru.

    Ale zpátky k muzice... Respektive k návštěvě na kůru. Pan průvodce nám na varhanách ukázal spoustu zajímavých věcí, manuály, rejstříková táhla, píšťaly uvnitř nebo měch. A pak položil osudovou otázku - jestli tu je někdo, kdo hraje na klavír. Taktně jsem mlčela, protože pořádně jsem u klavíru neseděla pěkných pár let a kromě stupnic už se mi všechno vykouřilo z hlavy a nechtěla jsem být za trubku, co vybrnká maximálně ovčáky čtveráky. Bohužel, nebo spíš naštěstí :-), se našel někdo, kdo mě prásknul - můj milovaný manžel :-D. A už jsem se sunula na sedačku, opatrně, abych nešlápla na některý z pedálů a nevydala náhodou nějaký tón. Začala jsem tím, na co jediné jsem si vzpomněla - stupnicí C dur. Po chvilce nesmělých pokusů jsem s hraním přestala a pan průvodce pokračoval ve svém vyprávění. Já mezitím na poličce objevila povědomé noty - klavírní výtah Rybovky a jen tak nanečisto jsem si podle nich zkoušela prstoklady... zjistila jsem, že až tak úplně všechno jsem nezapomněla, takže když si pak Standa nechal vypnout elektrické pohánění měchu a začal jej šlapat sám, sáhla jsem opět do kláves a výsledek už zněl docela hudebně. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě to byl naprosto skvělý a dojemný zážitek. Takže bych na tomto místě chtěla moc poděkovat DžaPovi za zajištění skvělého programu... Ale všechno má svůj konec, já dohrála, Standa přestal šlapat a varhany byly opět uloženy ke spánku.

    Dalším bodem programu byla žrací turistika v restauraci Panský dům. Až na malé nedorozumění s Kofolou jsme se výborně naobědvali a zasmáli jsme se i vtipným hereckým etudám našich členů. Nejprve předvedl své číslo Standa, tématem bylo "Jak přijmout hovor, když je zcela rozebraný mobil". Předseda se ovšem nenechal zahanbit a přispěchal s humornou scénkou, při které mu asistovala moje sklenice Kofoly a jeho kafe, ve vedlejších rolích potom účinkoval dřevěný stůl a hadr. Nutno ovšem poznamenat, že mi pak Kofolu koupil novou, takže jsem pila za jeho, cha cháááá.

    S plnými žaludky jsme se odebrali na náměstí, kde se k nám přidala výprava ze spřáteleného turistického klubu Hiking Club Studentské unie ČVUT. Společně jsme dojeli do Voltuše, odkud jsme došli k mohyle Jakuba Jana Ryby. Ta se nachází v místě, kde si podřezal žíly a byl později nalezen. Po vzpomínce na Mistra jsme popojeli k hájovně Na Dědku, kde jsme si přečetli o partyzánské základně během II. světové války a odkud jsme zahájili výstup na Třemšín. Vrchol jsme velmi brzy zdolali a moc se nám tam líbilo. Také jsme se tam setkali s MK, který cestou mírně zakufroval, takže nakonec dorazil chvilku po nás. Takže jsme nakonec byli komplet :-). Někteří odvážlivci zdolali i chatrnou rozhlednu, jiní se raději drželi při zemi. A konečně přišla ke slovu i víčka od PET lahví, ze kterých jsme sestavovali různé nápisy a fotili se u nich. Moc nám to šlo a DžaPa se vyloženě vyžíval v póze ležmo na zemi :-D.

    A pak přijeli CBčkáři a to byl nejvyšší čas k zahájení sestupu, protože jinak by tam Standa byl asi ještě teď :-). Pěkne z kopce jsme došli zpátky k autům a tam jsme se rozloučili. PaVeAnTo jeli hodit MK na vlak a pak asi domů, my pokračovali s kamarády do Bělčic, kde jsme si užili grilovačku na oslavu jedné čerstvé magistry psychologie. Byl to krásný den!

 Text: Džirafka, Foto: MK, DžaPa, Džirafka