Za zajímavými skalními útvary k Uhelné Příbrami
Výchozím místem naší dnešní výpravy bude Uhelná Příbram, městys ležící zhruba na půl cesty mezi Vilémovem a Chotěboří v bývalém okrese Havlíčkův Brod na Českomoravské vrchovině.
Obec leží v nadmořské výšce 485 m, má 522 obyvatel a první zmínky o ní pochází už z roku 1352. Můžeme zde vidět původně gotický kostel sv. Michaela Archanděla, který byl v 18. stol. barokně upravený. Najdeme tu také kapličku sv. Jana Nepomuckého a na náměstí stojí zlacený železný kříž z roku 1860. Na různých místech můžeme také vidět několik staveb typické lidové architektury. Severně od obce najdeme pak Strážný vrch (511 m), který v minulosti sloužil k ochraně Liběcké obchodní stezky procházející nedalekým údolím řeky Doubravy.
Naše kroky však tentokrát povedou směrem přesně opačným. Z autobusové zastávky, která leží takřka uprostřed obce, se vydáme po modré turistické značce na její jižní konec. Na křižovatce naproti rybníku Kameník, zabočíme směrem na Nejepín a mírné stoupáme při okraji lesa, kolem kterého asi po 100 metrech doprava. Pěšina vedoucí mezi porostem a polem se nyní začne zvedat o něco více. Pod vrcholem stoupání se stočí mírně doprava a v tu chvíli už mezi stromy zřetelně rozeznáváme zajímavě vyhlížející skalní blok.
Při pozornějším pohledu a s použitím malé dávky fantazie by nám ze strany měl připomínat koňskou hlavu. Podle ní se také kopec, na kterém skála stojí, jmenuje Na Kobyle (535 m). Podíváme-li se ale zepředu, uvidíme hned dvě hlavy … Celou skálu můžeme částečně obejít, vylézt na ní však možné není. O kousek vedle si pak na stromě přečteme směrové šipky turistického značení a zjistíme, že máme za sebou 1,5 km a následující zastávka nese název Tři Dvory.
Vydáme se tedy opět na cestu, dá-li se to však vůbec tak nazvat … Po chvíli se totiž prodíráme nejprve pichlavým ostružiním a posléze hustým porostem malých smrčků. Značení je pouze sporadické a pěšina sotva znatelná. Po asi 70 metrech dojdeme na malý palouk, který je však skoro po pás zarostlý plevelem, ve kterém je chůze už skoro nemožná. Proto po osobních zkušenostech doporučuji prosekat se ven z lesa a pokračovat po louce při jeho okraji. Po levé straně se mám tu otvírá nádherný výhled na Uhelnou Příbram a okolí. Takřka proti nám můžeme vidět i již zmiňovaný Strážný vrch s vysílačem. Zanedlouho spatříme ve směru chůze osamělou skupinku stromů, kolem které vede z kopce úvozová cesta. Ta už je opět modře značená a dojdeme po ní dolů ke Třem Dvorům.
Naše cesta nejprve u autobusové zastávky překračuje silnici Uhelná Příbram – Nejepín a posléze mizí mezi třemi rozsáhlejšími staveními. Pozor, je možné, že vám zde zmizí i turistická značka. Proto malá rada – rozcestník najdete pod staveními ve stínu vysokého stromu skoro na břehu rybníka. Já jsem ho objevil až při třetí obchůzce kolem samot a málem jsem přitom skončil ve vodě, kde v té době byl napůl utopený polní strašák. Nicméně, rybník jen malý a docela hezký, a tak stojí za to si ho obejít.
Není úplně jednoduché hned zjistit, kudy pokračuje turistická značka od rozcestníku, a proto opět moje nápověda. Obejděte spodem poslední stavení směrem na Nejepín a pokračujte stále rovně. Asi po 30 metrech, na prvním vyšším stromě, už je značka nakreslená. Dobrou zprávou pak určitě je, že odsud až do cíle je už cesta dobře značená a schůdná, a tak s problouděním je snad konec.
Po chvíli se opět noříme do lesa a tentokrát opravdu na dlouhou dobu. Jdeme střídavě po širších lesních cestách a úzkých pěšinách a poměrně hodně klesáme. Les zde není nijak hustý, a tak sem občas proniknou i paprsky letního slunce. Další zastávku našeho putování vidíme už zdálky, neboť Zkamenělá řeka se dá jen těžko minout. Název je navíc skutečně věrný, protože dlouhý pruh kamení porostlého mechem opravdu řeku více než připomíná.
Na rozcestníku si přečteme, že jsme od Tří Dvorů ušli už 2 km, ale na další zastávku nás čeká ještě o jeden víc. Nehoubařům a odpůrcům dlouhé monotónní chůze lesem bych zde spíše doporučil vrátit se stejnou cestou zpět do Uhelné Příbrami. S vámi ostatními musím opatrně „přebrodit“ kamennou řeku. Není to úplně lehké, protože balvany jsou přes sebe loženy hodně hustě a neforemně.
Když se úspěšně dostaneme na druhý břeh, čeká nás opravdu dlouhé putování lesem. Ze začátku je ještě alespoň trochu zpestřené hlídáním značek, protože cesta se hodně točí a růžně odbočuje, jakmile však dojdeme na širokou lesostrádu, zábava končí. Pokračujeme skoro tři čtvrtě hodiny stále ve stejném směru, jen se občas střídá stoupání a klesání. Náladu nám asi nespraví ani fakt, že další úsek cesty vede přímo po skoro neužívané silnici třetí třídy spojující Novou Ves u Chotěboře a Klouzovy. Těm, kteří by už chtěli výpravu ukončit a vrátit se co nejrychleji zpět do civilizace, doporučuji po příchodu na silnici zabočit opačným směrem, tedy doprava, do kopce a asi po 1,5 km stoupání dojdou do druhé výše jmenované vesnice.
Jak jste už jistě z předešlých řádků pochopili, naše cesta pokračuje po asi silnici směrem doleva, resp. přesněji řečeno, protože se lesní pěšina na silnici napojuje zrovna v zatáčce, pokračujeme vlastně pořád rovně. Asi po 200 metrech naše značená cesta odbočuje ze silnice doprava a po chvilce přicházíme k rybníku, tč. pokrytého žabincem, za kterým si mezi stromy určitě všimnete malé chatky a hned vedle krásné chaloupky částečně obložené dřevem. Jedná se hájenku Perno. Pokud vás psy pustí blíž, určitě stojí za obhlídku, já to štěstí bohužel neměl. Tabulky turistické orientace jsou pak natlučeny na stromě na stromě u rybníka a vyčteme z nich, že máme za sebou asi 7 km.
Tady také naše dnešní putování oficiálně končí, ale ještě vám dám na výběr ze dvou možností, jak se z lesů, kde lišky dávají dobrou noc dostat zpět do civilizace. Pokud ještě nejste unavení a máte vyloženě rádi procházky lesem, můžete pokračovat po modré značce ještě dalších 5 km přes Zálesí do Chotěboře. Tady se potom nezapomeňte zastavit místním zámku. Pochází sice až ze začátku 18. stol., je raně barokní italského typu a v jeho interiérech najdete kromě stálé historicko-vlastivědné expozice i pamětní síň malíře Jana Pruchy a spisovatele Ignáta Hermanna, který se narodil v nedalekém Horním mlýně. Ve východním křídle zámku pak stojí novorenesanční kaple Nejsvatější Trojice s freskami a štukovou výzdobou a celý zámek obklopuje rozlehlý park.
Přímo na zámku je možné zakoupit jeho turistickou známku (č. 760) a mnoho dalších suvenýrů. V informačním centru jsou pak k dostání ještě známky Údolí Doubravy a nově také pralesa Polom. Je zde také možné zakoupit záznamník OTO KČT nazvaný Liběcká stezka. Jako vhodné místo pro plnění žrací turistiky osobně doporučuji restauraci Panský dům přímo na náměstí. Není sice úplně levná, ale vaří zde výtečně.
V případě, že by se vám nechtělo od hájenky Perno šlapat dalších 5 km lesem až do Chotěboře, vraťte se od ní kousek zpátky na silnici a po ní pokračujte směrem dolů. Po chvíli se silnice zlomí a budete krátce stoupat. Po pravé straně si můžete všimnout křížku s Kristem, po levé pak budete míjet označenou odbočku na cvičnou střelnici. Následně dojdete na vršek silnice a před vámi se otevře nádherné panorama Železných hor, které se jak hradba táhnou ze západu na východ. Přímo pod nimi pak údolí řeky Doubravy a pokud se podíváte trochu blíž před sebe, určitě již uvidíte první domky vesničky s názvem Nová Ves u Chotěboře, která je naším cílem. Ještě však do ní musíme opatrným pochodem při okraji silnice sklesat asi 1,5 km. Jak jsem již říkal, tuto silničku sice využívá málokdo, ale právě proto se stává, že pokud tady přeci jen potkáte auto, obvykle se řítí po prostředku a zcela určitě nepřiměřenou rychlostí.
Cestou ještě můžete na pravé straně pod kopcem obdivovat ve stínu stromů romanticky vyhlížející rybníček s několika chatami na břehu. Na okraj Nové Vsi dojdete asi po půl hodině, pak však musíte ještě skoro celou obec projít, aby jste se dostali na křižovatku s hlavní silnicí Golčův Jeníkov – Chotěboř. Přímo proti sobě budete mít budovu s obecním úřadem a dvěma obchody, po levé straně je pak rozsáhlým park s na pohled krásným zámečkem, který si však nemůžete prohlédnout, neboť v němž už mnoho let sídlí dětský domov, a také do parku je veřejnosti vstup zakázán. Obdivovat naopak můžete vedle stojící novorománský kostel z let 1815-16 s přistavovanou novogotickou věží z roku 1868. Přímo naproti je pak zastávka autobusu, ze které můžete dojet do Chotěboře, Vilémova, Golčova Jeníkova i na Sečskou přehradu.
Mountainer