Cestami Jaroslava Haška 2008
30.srpna 2008
V sobotu 30. srpna 2008 jsem se po dvou letech opět rád zúčastnil turistické a cyklistické akce s názvem Cestami Jaroslava Haška ve Světlé nad Sázavou …
Zatímco v roce 2006 jsem do Světlé nad Sázavou vyrazil jako cyklista a společně se svoji tetou absolvoval trasu o délce 60 km, letos bylo skoro všechno jinak. Změnil se nejen dopravní prostředek, ale také i složení účastníků. Teta musela pro tentokrát z rodinných důvodů odříci a já zase neměl pojízdné kolo. Účast na celé akci jsem navíc připravoval za tak trochu polních podmínek ještě z lázní z Jáchymova.
Okolnosti tedy rozhodly, že letos bude středem mého zájmu pěší turistika (foto 001). Vlastně jsem byl rád, protože na kole jsem skoro rok pořádně neseděl a byl by nesmysl bez tréninku zkoušet ujet v rozumném čase několik desítek kilometrů. Navíc jsem se v posledních více než 24 měsících věnoval především turistice. Minulé týdny jsem trávil v Krušných horách a předtím jsem se toulal po severu Evropy, takže o pěší trénink jsem obavy skutečně mít nemusel. Naopak jsem byl rád, že se mohu opět po čase projít v krásné přírodě domovské Vysočiny.
Ještě mnohem více mě pak potěšilo složení „týmu“, který se rozhodl absolvovat pochod spolu se mnou. Příjemně mě překvapil především zájem mé sestry Markéty, se kterou jsem se vinou okolností předešlé tři měsíce skoro neviděl. Má podobnou náturu jako moje maličkost, je také milovnicí turistiky a přírody, jen většinou nemáme možnost realizovat akce společně, neboť během roku studujeme každý na jiném konci republiky a v létě jsme od sebe často ještě mnohem dál, protože se už pravidelně pohybuje pracovně v zahraničí.
K nám dvěma jsem pak mile rád přibral již známé turistické bardy Michala a Adrianu. Oba se mnou letos absolvovali už únorovou Tišnovskou hřebenovku a Michal navíc ještě nedávný Hamerský vycházkový okruh. O obou těchto akcích se mých stránkách můžete stále i zpětně dočíst v rubrice Turistika – aktuálně. Pravidelní čtenáři tak už jistě vědí, že Michal je můj nejlepší přítel a spolužák z univerzity v Brně a jeho přítelkyně Adriana je mojí dobrou kamarádkou. Oba jsou navíc velkými turistickými nadšenci, takže lepší doprovodný tým jsem si přát opravdu nemohl.
Krátce před devátou hodinou ráno jsme se tak všichni čtyři sešli na startu pochodu u zimního stadionu ve světelské části Pěšinky. Zaplatili jsme skoro symbolické startovné 20 Kč na osobu a zapsali se na pochod o délce 20 km. Bylo to trochu úsměvné, protože hlavními pořadateli akce byli jménem KČT Sklo Bohemia Světlá nad Sázavou Adrianiny rodiče, kteří se navíc dlouhá léta znají s mým tátou, ale když máte přátele v turistických kruzích, jsou takové „náhody“ více než pochopitelné a musíte s nimi počítat :-).
Každý jsme za startovné dostal mapku trasy pochodu s archem pro razítka z kontrolních stanovišť. Nebyli jsme zatím rozhodnuti, zda půjdeme 10 či 20 km, ale to ještě nebylo nutné, neboť obě trasy se od sebe oddělovaly až na pátém kilometru. Já jsem chtěl nejprve otestovat terén a Michal s Adrianou měli za sebou náročné stěhování věcí z Brna, takže bych jim volbu kratší trasy rozhodně neměl ze zlé. Ale to nechme až na později.
Hodinky ukazovaly něco málo před půl desátou, když jsme se v dobré náladě vydali na trasu. První stovky metrů vedly městem a přes náměstí a sídliště se stáčely směrem na obec Horní Březinka. Já jsem záhy zjistil, že moje turistická mapa Střední Posázaví z let 1993-95 je značně zastaralá, když v ní chybí červená i žlutá turistická značka (aby taky ne, he he). Ale zatímco jindy bych si už zcela jistě nadával, tentokrát mě to nijak neznervóznilo. Důvod byl prostý – Adri je totiž Světelačka a o místní značení se stará její taťka se svými spolupracovníky, takže v lepších rukách jsem opravdu být nemohl. Kromě toho, a to si nechci nijak fandit, by pro mě byl asi problém se skutečně ztratit. I když někdy to dělám i úmyslně a rád.
Po projití Horní Březinky cesta vytrvale stoupala a zvolna jsme se blížily k nejvyššímu bodu celé trasy – k 601 metrů vysokému Žebrákovskému kopci. Došel nás i jeden z Adrianiných kamarádů s krásnou fenkou, takže jsme měli další příjemnou společnost a kilometry rychle ubíhaly. Na vrcholu kopce jsme si od něho nechali udělat hromadné foto, které ale bohužel není dobře zaostřené(foto 002) – to však vůbec nevadí, protože jich nakonec máme více. Po sklesání do vesnice Benetice jsme opět zůstali čtyři, neboť kamarád vzhledem ke svému zvířecímu doprovodu zvolil kratší trasu, zatímco my jsme se jednohlasně rozhodly absolvovat 20 km.
Cesta pokračovala převážně lesem stále po žluté turistické značce přes osadu Svatojánské Hutě do Pavlova. Ten je v širém okolí známý díky sídlu stanice ochrany fauny, kde pomáhají raněným zvířatům s opětovným návratem do volné přírody. Aktuálně je myslím bydlištěm i pro Vydríska, televizního hrdinu z dětských večerníčků režiséra Václava Chaloupka. Jeho návštěvu však necháváme až na příště a pokračujeme do vesnice Vilémovice. Ta je pro změnu neodmyslitelně spojena s osobností Jaroslava Foglara. „Jestřáb“ totiž v meziválečných letech mnohokrát tábořil se svým skautským oddílem v nedaleké Sluneční zátoce, která se pak stala také dějištěm nejen jeho možná nejslavnější knížky Hoši od Bobří řeky i mnoha dalších. Druhou místní zajímavostí je pak zcela jistě památný Tis červený (Taxus baccata), který patří s obvodem kmene 310 cm k vůbec nejvzácnějším a nejkrásnějším stromům v naší republice a jehož stáří odborníci odhadují až na 2 000 let.
Naše turistická čtyřka však do vesnice zamířila s úmysly poněkud méně vznešenými. Už dlouho dopředu jsme se těšili do místní restaurace U Čerta vyhlášené výbornou kuchyní i prostředím. A nutno říci, že splnila naše očekávání na výbornou – všichni jsme si dali drobný ale výtečný oběd (2x polévka, 1x palačinka a 1x topinka) a doplnili tak energii na další pěší kilometry (foto 003). Přitom jsme paradoxně ani o metr neuhnuli z trasy, spíše naopak – právě tato kvalitní občerstvovna byla totiž zároveň i kontrolním místem, a tak jsme zde vyfasovali také razítka potvrzující, že jdeme dvacetikilometrovou trasu.
Po dostatečném odpočinku jsme se před druhou hodinou odpoledne opět vydali na cestu. Ta již nevedla po značených turistických cestách, a tak jsme museli spoléhat na bílé fáborky, které zde v minulých dnech rozvěsila Adrianina sestra Ivet. Také ona s námi v únoru úspěšně absolvovala Tišnovskou hřebenovku a v žilách ji pochopitelně koluje turistická krev, takže jsme znovu byli v dobrých rukách. Asi na dvou rozcestích jsme sice trochu váhali, kudy dál, ale záhy se vše bez problému vyřešilo. Trasa pokračovala následujících 5 km znovu převážné lesem přes samotu s příznačným názvem Mezilesí až ke druhému kontrolnímu stanovišti Na Modlani (dle několika map též Na Modlenách). Zde jsme obdrželi nejen další razítko, ale také šálek čaje a pro zájemce byly nachystány i klobásky k opečení nad ohněm (foto 004). Mě a Markétu čekalo večer doma maso a vuřty ze zahradního grilu, a tak jsme se spokojili jen s topinkou.
Pak se již trasa začala pomalu stáčet k cíli. Prošli jsme Dolní Březinku a nad údolím řeky Sázavy se napojili na červenou turistikou značku. Poslední krátký odpočinek jsme si udělali na vyhlídkovém skalním ostrohu (foto 005) a odtud už zbývalo jen seběhnout zpět do Světlé nad Sázavou. Posledních pár kilometrů už jsme šli tak trochu automaticky, protože teplé počasí a absolvovaná vzdálenost se už přeci jen na každém z nás trochu projevily, což ale bylo myslím pochopitelné.
Do cíle, který byl na stejném místě jako start, jsme dorazili krátce před půl pátou odpoledne, a když jsem odečetl časy přestávek a odpočinků, absolvovali jsme celý pochod za překvapivě krátkou dobu. Přitom jsme šli skutečně vycházkovým tempem a čas i kilometry ubíhaly v přátelském rozhovoru naprosto mimo naše vnímání. Za účast jsme dostali pamětní listy, skleničku s motivem Švejka a na závěr jsme si ještě mohli pochutnat na výborném guláši. Celá akce se opravdu vydařila po všech stránkách. Adrianě, Markétě i Michalovi moc děkuji za účast (foto 006), a věřím, že brzy bude příležitost absolvovat zase něco podobného. Rád bych na tomto místě poděkoval také pořadatelům a věřím, že se budu moci zúčastnit znovu za rok, nejlépe jako turista a cyklista zároveň :-).
Mountainer