Malé ohlednutí za krušnohorskou lázeňskou misí a tak trochu pozvánka do Jáchymova a okolí
Už mnoho let mizím vždy v létě do lázní, abych se především po fyzické stránce dal zase trochu dohromady. Nejinak tomu bylo i letos, pouze s tím rozdílem, že jsem se rozhodl vyzkoušet destinaci, kde jsem ještě nikdy nebyl. O krušnohorském Jáchymově jsem slyšel, co se týče léčebných výsledků mnoho dobrého, a tak nastal čas, ověřit si to na vlastní kůži – a to doslova.
Ubytovaný jsem byl v malém lázeňském domě Lužice, který připomínal klidný penzion (foto 001). Jíst jsem chodil do mnohem většího domu s názvem Praha (foto 002) a léčebné procedury jsem dostával v lázeňském centru Agricola, což je vůbec nejstarší lázeňská léčebná budova, dokončená roku 1911 (foto 003). Pokud bych si to ale nepřečetl v informačních materiálech, nikdy bych ji takový věk nehádal. Fasáda zářila novotou a interiér na tom nebyl o nic hůř. Přesto je před generální rekonstrukcí a opodál v parku má v příštích letech vyrůst moderní plavecký bazén se všemi doplňkovými atrakcemi včetně mnou oblíbeného tobogánu. Ten ale asi jako léčebnou proceduru nedostanu … :-)
Jáchymov je město dvou tváří. První, ta přívětivá, na vás dýchne právě po příjezdu do lázeňské čtvrti, která je na jižním předměstí. V parku na levé straně od silnice je pod stromy skrytý Radium Palace (1912), slavná a nejhonosnější budova lázní. O něco severněji stojí právě Agricola, kde jsem navštěvoval procedury. Mezi těmito budovami najdete v parku památník Marie Curie Sklodowské a Pierra Curie (foto 004) jako připomínku toho, že právě v jáchymovském smolinci tito dva vědci objevili prvky polonium a radium, které bylo později využito také k léčbě v místních lázních.
Naproti Agricole najdeme architektonicky krásný lázeňský dům Astoria (foto 005), se kterým ostře kontrastuje nejmodernější lázeňské centrum Curie, které, ač teprve z roku 1992, připomíná nevzhledný panelák. O mnoho lépe na tom však není ani sanatorium Akademik Běhounek (1975), které tvoří nápadnou dominantu lázeňského údolí. Tím máme lázeňské budovy všechny a zbývají nám jen ubytovací budovy – hotel Praha (1902), kam jsem chodil na jídlo a který je propojený koridorem s budovou Curie ((foto 006). Stejně tak i dům Elektra (1900), který byl přes ulici s Lužicí (1932), kde jsem byl ubytován já. V kompletním výčtu lázeňské čtvrti nám už zbývají jen tři malé budovy klidných dependancí Jitřenka (1929), Dalibor a Dagmar (1913).
V parcích mezi lázeňskými budovami najdeme lavičky k příjemnému posezení, hudební altánek, množství vydařených soch a dřevených plastik, vodopádky, jezírka a další krajinářské doplňky. Jako připomenutí slavné i neslavné hornické minulosti města zde jsou zaparkované i opravené důlní vozíky (foto 007 - 012). Na jižním konci lázeňské čtvrti za Radium Palacem si také můžete načerpat léčivou vodu přímo z přírodního pramene (foto 013).
Svoji druhou tvář nám Jáchymov nastavuje severně od lázeňské čtvrti, ve vlastním městě, které najdeme v úzkém údolí při hlavní silnici na Boží dar a ve svazích nad ní. Skoro dvě třetiny domů jsou přinejmenším ve velmi problematickém stavu. Mnoho z nich neobývaných a neobyvatelných. Mají vymlácená okna, oprýskané fasády a v lepším případě díry ve střechách, v tom horším už ani střechy nejsou. Některé domy mají dokonce přebyté dveře a okna dřevěnými trámy. Jiné ještě obývají méně sociálně přizpůsobiví spoluobčané. Nejvýstavnější ruinou je však suverénně bývalý Hornický dům, kde kdysi prý fungovalo kino a kvalitní restaurace. Dnes je to zbořeniště obehnané vysokým bedněním, aby neohrožovalo okolní chodce (foto 014). Inu, zlaté časy jáchymovského dolování jsou asi navždy pryč.
Jáchymovská radnice byla v době mé návštěvy z velké části skrytá pod stavebním lešením a nutno říci, že to opravdu potřebovala. Vedle ní je snad jediná opravdu hezká budova ve městě, bývalá slavná mincovna Šliků (foto 015), dnes muzeum s velmi rozsáhlou a poučnou expozicí – historie Jáchymova, lázeňství, hornictví, ale i těžby uranu a lágrů pro politické vězně. V této části občas člověku skutečně běhá mráz po zádech, nicméně návštěvu rozhodně doporučuji.
Na výstavu navazuje i 9 km dlouhá naučná stezka s příznačným názvem „Jáchymovské peklo“, která vás provede právě po místech bývalých uranových dolů a lágrů. Já jsem ji z důvodu špatného počasí ve druhé části pobytu již absolvovat nestihl, ale určitě bych si ji rád prošel příště. Na tyto smutné kapitoly našich dějin se rozhodně nesmí zapomenout a člověk by o nich naopak měl vědět co nejvíce. Naučná stezka začíná v parčíku proti radnici u kostela sv. Jáchyma. Najdeme zde kromě velké informační tabule také 12 umělecky otesaných kamenů s názvy táborů politických vězňů, které byla nejen u Jáchymova, ale i u nedalekého Horního Slavkova a u středočeské Příbrami. Symbolickým začátkem stezky je pak plastika s názvem „Brána svobody“, která znázorňuje zlomenou mříž podepřenou z jedné strany mužem a z druhé ženou (foto 016 a 017).
Dalšími zachovalými a udržovanými budovami jsou v Jáchymově především stavby církevní. Kromě již zmiňovaného kostela sv. Jáchyma je ještě evangelický kostel Všech svatých a dále kaple sv. Anny a sv. Barbory. Ve svahu nad radnicí pak najdeme i poslední funkční důl Svornost (foto 018), který je dnes v majetku místních lázní a slouží k čerpání léčebné radioaktivní vody. Ještě o kus výše u silnice na Nové Město můžete nahlédnout rovnou do podzemí jednoho z bývalých dolů, ale pozor – prohlídky jsou pouze ve středu, sobotu a neděli v 11, 13 a 14 hodin. Asi o dva kilometry dále u stejné silnice stojí další zajímavá památka – hrad Freudenštejn (nebo také Šlikův hrádek či Šlikovka, podle jeho slavného zakladatele a šlechtického majitele) z roku 1516. Tvoří ho dnes vlastně jen dvě věže – nižší kamenná jižní slouží jako prachárna (foto 019), romanticky upravená severní dlouho sloužila jako městská hláska (foto 020). Obě věže od sebe byly již na přelomu 18. a 19. století naprosto nepochopitelně odděleny silnicí.
Tolik tedy k Jáchymovu, jeho zajímavostem a památkám. Z blízkého okolí bych pak ještě nabídl tipy na dvě krátké a jednu delší vycházku. První z těch krátkých (značená jako zelená vycházková trasa) se dá začít u Radium Palace a odsud se vydat na jih lesní cestou kolem tenisových kurtů a restaurace Belveder. Cestou si můžeme nabrat vodu z upraveného pramene v „domečku“ a pak nás asi na 1 km pohltí stín lesa. Když zdáli uslyšíme tekoucí vodu, jsme již skoro na místě. Trasu zde kolmo protíná malý potok, na kterém lidé postavili množství rozličných „mlýnků“. Jedná o tradiční výletní místo nejméně od 19. století. Proud vody je zde za pomocí kusů zahraních hadic či traverz naveden na stavby z ozubených koleček, které pohání. Najdeme zde bezpočet domečků, strojků, větrníků nebo těžební věž. Je to jeden velký důkaz, že „zlaté české ručičky“ ještě stále existují (foto 021-023). I když podle místních všechno bývalo ještě mnohem velkolepější a hezčí, ale už není moc těch, kdo by se o stavbičky staral. Škoda toho.
Druhou kratší vycházku je nejlepší zahájit na Agricolově náměstí před kulturním domem. Odtud stoupáme vyšlapanou pěšinkou s několika serpentinami do svahu kolem kaple sv. Barbory. Cestou se nám otevírají výhledy do protilehlého svahu na sanatorium Akademik Běhouněk a při dobré volbě ročního období se také můžeme posilnit borůvkami (foto 024). Po vystoupání asi sedmi zatáček nás cesta již po vrstevnici provede okrajovou části Jáchymova směrem na Suchou kolem lokality bývalého dolu Panorama a opět se zanoří do lesa. Po necelém kilometru pochodu mineme několik malých skalek a za jednou ze zákrut se před námi objeví velký dřevěný altánek, který je naším cílem (foto 025). Jsme na vyhlídce Dívčí skok. Bohužel kvůli vzrostlým stromům nenabízí dnes již skoro žádný výhled. Odvážnější výletníci mohu altánek obejít a opatrně nahlédnout z okraje skály, o nic víc však neuvidí (foto 026). Zpět se dá vrátit buď po stejné cestě, nebo pokračovat kolem skalek dál a obejít okruh. Vyjdete opět na okraji Jáchymova, jen o dvě ulice výš. Skoro celá cesta je značená jako žlutý lázeňský vycházkový okruh.
Pak jsem sliboval i delší vycházku. Ta nás zavede na Popov, což je lokalita bývalé vesničky na hřebeni jihozápadně od Jáchymova. Můžeme ji začít u radnice v horní části města, odkud se vydáme po zelené značce na jižní konec náměstí a dále boční ulicí kolem sjezdovky Jáchymov – střed na okraj města k lesu. Zde mineme rozcestník Jáchymov – jih a pokračujeme po asfaltové silničce několika zákrutami stále dál. Asi po 2 km dojdeme na okraj louky s výhledem a kamenem s památnou tabulkou oznamující, že se nacházíte na místě revitalizované skládky, po které pochopitelně není ani památky. Tady asfaltka končí a přechází ve zpevněnou lesní cestu pokračující ještě asi 1 km k památnému stromu – dolní popovské lípě (foto 027). Informační tabulka uvádí úctyhodná číslo a přímo ke kmeni vede dřevěný chodníček. Vlastně mezi kmeny, protože střední část kmene chybí, ale to uvidíte sami. Opodál můžete obdivovat ještě popovský jasan, který se zúčastnil soutěže o strom roku 2002.
Pak už je to, co by kamenem dohodil na rozcestí Popov. Po bývalé vesničce ani památky, za to však se můžete od rozcestníku vydat k asi 300 metrů vzdálenému Popovskému kříži na vyhlídkové Černé skále (foto 028). Pokocháte se tady skutečně jedinečným rozhledem do širokého okolí – na Horní a Dolní Žďár, Ostrov nad Ohří (foto 029), čí v dáli na Doupovské hory či Slavkovský les. Jen bych doporučil zvýšenou opatrnost, protože u kříže není žádné zábradlí ani jiná zábrana, a tak hrozí pád dolů ze skalního ostrohu.
Zpět do Jáchymova se můžete vydat po stejné cestě nebo pokračovat od rozcestí dále po zelené značce do vesnice Horní Žďár a odsud dojet zbylé cca 4 km autobusem. Ve druhé případě vás čeká celkem prudký a dobrodružný sestup po úzké lesní pěšince do údolí. Cestou však občas budete moci kochat dalekými výhledy, které se občas otevírají na okraji lesa nebo obdivovat roztodivné stromy s podivně propletenými kmeny a větvemi. Připravte se ale také na náhle terénní zlomy a přelezy několika polomů. Posledních asi 1,5 km do vesnice vede po silnici 3. třídy, odkud však také můžete kontrolovat pohledem panorama údolí Ohří s městem Ostrov. Já jsem celou trasu absolvoval v opačném směru, ale příliš to nedoporučuji, neboť mi výstup na Popov dal opravdu zabrat …
Tak se dívám, že jsem se zase rozepsal nějak hodně :-). Další náměty na výlety uvedu proto už jen ve zkratce. Pěším turistům a milovníkům hor bych určitě doporučil navštívit nejvyšší vrchol Krušných hor – Klínovec (1244 m) a to buď jednosedačkovou lanovkou nebo pěšky (viz samostatná reportáž, čtěte ZDE - http://www.mountainer.estranky.cz/clanky/s-mountainerem-na-vylet/jachymov-a-okoli-1cast). Dále pak Boží dar s nádherným rašeliništěm nebo vrchol Plešivec s turistickou chatou a rozhlednou. Mototuristé by určitě neměli minout horská městečka Horní Blatná (s naučnými stezkami Blatenský kanál a Vlčí jámy a s rozhlednou na Blatenském vrchu), Pernink nebo Měděnec. Milovníci památek a kultury mohou zavítat do Karlových Varů (lázeňská promenáda, Vřídlo, filmový festival), Ostrova nad Ohří (zámek a klášterní areál), Loket (majetní hrad nad meandrem řeky Ohře – foto 030) nebo na Hauenštejn (čili Horní hrad). Zde mají možnost na vlastní oči vidět, kolik úsilí stojí svépomocí opravit rozsáhlý hradní objekt a případně na opravu přispět (foto 031). Pro historické nadšence zde pak mám ještě závěrečný tip, a to hrad a zámek v Bečově nad Teplou, kde si mohou pohlédnout vzácný relikviář sv. Maura, druhý nejstřeženější artefakt v naší republice, hned po korunovačních klenotech.
To byla tedy jen malá exkurze po Jáchymově a okolí. Rozhodně jsem nestačil zmínit všechna zajímavá místa, co stojí za návštěvu, už proto, že jsem jich sám ještě neměl čas a možnost mnoho navštívit. Proto budu jenom rád, když mi v komentářích pomůžete a dáte ostatním čtenářům další tipy na výlety …
Mountainer