Velikonoční setkání očima DžaAn

    Ač se mi na velikonoční setkání chtělo – nechtělo a měla jsem smíšené pocity, setkání bylo nakonec super a jsem ráda, že jsem tam byla. A pro ty, kteří se nemohli nebo nechtěli zúčastnit, jen krátké shrnutí, aby mohli náležitě litovat a závidět.

Sobota 22.3.2008

    V sobotu večer jsme dorazili do Libuně, kde se Mountainer ihned výborně zhostil své učitelské praxe, zdá se, že se v něm již začínají probouzet učitelské úchylky. To bylo samé: ,,Mrsk, mrsk!“ nebo ,,To musíš tak či onak.“ Ve hře Česko samozřejmě neustále machroval a jako správný kantor dělal, že všechno ví. Až jsem si místy myslela, že sedím ve školní lavici. Jeho francouzské hole sice vyvolávají respekt, ale Mountainera bych vyměnila za všechny učitele u nás ve škole. Standa Mountainerovi záviděl jeho učitelské vlohy, a to tak, že velmi. Dokonce si musel výuku na některých členech mládežnické sekce vyzkoušet na vlastní kůži, zhlédl se především v matematice.

Neděle 23.3.2008

    Hned po snídani jsme vyrazili rozpohybovat svá těla na Riegrovu stezku, protože jak se píše v mnoha příručkách, kdo neprošel Riegrovu stezku, ten není správný turista. A protože my jsme nejen bóráci z KSTS, ale i ti nejsprávnější turisti, museli jsme jít. S batohy na zádech jsme poslouchali první Moutainerovy pokyny a otázky. Jeho záludné dotazy typu: "Kolem které řeky jdeme?" nebo "Co je to za strom?" nás provázely celou cestu. Po absolvování celého úseku jsme se posilnili v restauraci Pod Spálovem a poté jeli vlakem zpět do Semil, kde jsme se rozhodli pro další program: výlet na Hrubou Skálu. Moc se nám tam líbilo, a protože nechyběli ani všudypřítomní fotoúchylové, vše bylo bohatě zdokumentováno.

Pondělí 24.3.2008

    Protože bóráci z KSTS dodržují velikonoční tradice, lítala pomlázka na všechny strany. Po vyšlehání jsme se museli, chtě nechtě, rozloučit. Celý víkend se nám moc vydařil, počasí nám celkem přálo a nám nezbývá nic jiného než se těšit na další setkání. Závěrem bych chtěla pochválit Mountainera za výborné plnění praxe a rozhodně nebudu sama, kdo bude závidět žákům, které bude jednou učit.

Text DžaAn, foto: PaVeAnTo