Vzpomínky na Dänikena

      Erich von Däniken je velice úspěšný autor mnoha knih. Jeho první kniha Vzpomínky na budoucnost vyšla v roce 1968 a stala se celosvětovým bestsellerem. Později byla i zfilmována. Od té doby napsal mnoho dalších knih, které se zabývají návštěvami mimozemšťanů na naší planetě. Podle důkazů, které Däniken předkládá, přiletěli před mnoha a mnoha lety na Zemi učitelé z vesmíru. Jeho knihy jsou plné záhad a nevysvětlitelných poznatků. Příjemné je, že pan Däniken svoje teorie nikomu nevnucuje, ale pouze na ně upozorňuje.

     Spisovatel žije ve Švýcarsku. Cestuje po světě po archeologických lokalitách a sbírá další důkazy, které potom přenáší na stránky svých knih. Přednáší také na různých univerzitách (dokonce i v NASA). Tento rok zavítal s přednáškou „Nevyřešené záhady minulosti“ i do Brna. Měl jsem to štěstí, že jsem v soutěži, která se zabývala Dänikenem obsadil první místo. Vyhrál jsem osobní setkání s mistrem a vstupenku do první řady. Udělalo mi to velkou radost, protože hodně jeho knih jsem četl. Jako kluk jsem chtěl všechna místa, která jsou popisována ve Vzpomínkách na budoucnost navštívit a pomáhat v hledání důkazů panu Dänikenovi. Touhu cestovat a navštěvovat záhadná místa pořád mám. K jeho knihám se vracím před některými cestami. Když jsem jel k pyramidám do Egypta nebo na Maltu, kde se nachází množství mohutných megalitických chrámů, tak jsem si příslušné kapitoly znovu prostudoval. Chodby uvnitř Cheopsovy pyramidy už jsem prolézal dvakrát v rozmezí několika let. A byl jsem vždy uchvácen a genius loci, ducha tohoto místa jsem opravdu cítil.

Malej Jara u vchodu do pyramidy                  Irena s vlajkou u paty pyramidy
 

     Přednáška se konala ve čtyřhvězdičkovém hotelu Voroněž, kde jsem před 23 lety pracoval jako číšník. Zajímavá shoda – mistr také začínal jako číšník. Tak jsem si řekl, že vykonám archeologické pátrání v hotelu jestli tam po mém působení zůstala nějaká stopa. Interiér hotelu jsem nepoznával a cestu do pánských šaten už bych asi ani nenašel. Za ty roky zde proběhlo mnoho změn a do země jsem bohužel žádný můj rondon nezakopal. Ale přece jsem našel svědka, který si na mne pamatoval. Byla to obchodní ředitelka hotelu, která uváděla přednášku mistra. Před lety zde začínala jako recepční a pamatovala si dokonce mé jméno (ahoj Jaroušku). Ale pochybuji o tom, že by o mém působení v hotelu sepsala nějaký epos a nebo si informace o mé práci předávali zaměstnanci z generaci na generaci. Já také nejsem jedním z bohů nebo návštěva z kosmu jako v mistrových knihách.

     Setkání se spisovatelem proběhlo v Grill baru Gurmet. Po podání ruky a zdvořilostních frázích jsme se posadili ke stolku. Pan Däniken se vyptával, kde pracuji a jaké jsou mé koníčky a samozřejmě jestli čtu jeho knihy a jaký mám názor na návštěvníky z kosmu. Potom už jsem převzal iniciativu já. Předal jsem mu dárek, turistickou známku města Brna. A měl na stole další záhadu, protože nevěděl, co si ze známkou počít. Divil se, že u známky není šňůrka, protože si ji chtěl pověsit na krk. Bleskl mi hlavou nápad, že mu řeknu, že jsem ji vykopal ve Věstonicích a je to důkaz o návštěvě ze souhvězdí Orion. Neudělal jsem to a vysvětlil jsem mu systém turistických známek a co si s ní počít. A také jsem se podivil, že jeho Mystery park ve Švýcarsku ještě nemá svojí známku, protože by se mu zvedla návštěvnost.

Mistr přemýšlí jestli TZ není z vesmíru

     Pak přišla na řadu turistická známka záhadných Kounovských kamenných řad. To hned zbystřil. Tak jsem vytáhl dokumentaci (mapky a fotografie), kterou jsem měl pro něj připravenou a poté mu názorně vysvětlil polohu a počet kamenů, východ a západ slunce při slunovratech. Zabrousili jsme do Bretaně, kde jsou podobné tajemné řady. Sdělil jsem mu svůj názor, že jsem přesvědčen, že kamenné řady sloužily jako přistávací dráha nebo navigační systém nebeských učitelů v dávných dobách. Byl nadšen a materiály si převzal do svého archívu. Říkal, že do Kounova pošle jednoho ze svých spolupracovníků. On sám odjíždí za několik měsíců do Bosny studovat objevené pyramidy.

     Potom přišlo na řadu KSTS. Začal jsem ho lanařit, aby se stal řádným členem, jak vymyslel Turtle. Bohužel on není klasický turista. Ale hned zavtipkoval, že kdyby byl ve znaku také létající předmět a my dělali vycházky za hledáním důkazů o mimozemské civilizaci, tak by do klubu vstoupil. Ale znak na vlajce se mu líbil a hned poznal turistickou hůl a batoh, aby taky ne, když je ze země alpských vrcholků Švýcarska. Potom nás upozornil, že má taky své kluby AAS - společnost pro archeologii, astronautiku a SETI - hledání mimozemské inteligence. Vlajku ochotně podepsal.

     Čas setkání se chýlil ke konci. Přišli organizátoři, že s panem Dänikenem musí před přednáškou mluvit ještě dvě televizní redakce a novináři. Nechal jsem si tedy ještě podepsat knihu a pak jsme spolu pózovali před fotografy. Podali jsme si ruku na rozloučenou a už nás hosteska vedla k jinému stolku, kde proběhlo pohoštění. Kosmické steaky to teda nebyly, ale osvěžili jsme se. Ještě za námi přišla Dänikenova tlumočnice a poděkovala nám, že setkání bylo zajímavé a že v jiných městech fanoušci nosí jenom spoustu knih od svých známých k podpisu a tak se pořád jenom podepisuje pro Karličku, pro Jeníčka……

     Pak si nás odchytila televize Prima, že s námi chtějí udělat rozhovor. A chtěli vědět, co jsme to panu Dänikenovi předávali. Tak jsme jim to do kamer vyžvanili a i vlajku do objektivu ukázali. Akorát nevím, kdy to budou vysílat, protože redaktor nevěděl jestli to protlačí do zpráv, když jsou volby. Možná v nějakém televizním magazínu.

     Přesunuli jsme se do sálu, který byl vyprodán. Bylo tam asi 1000 lidí. Kuchaři zde vystavili na počest mistra velkou sfingu, která byla vytesána ve tvrdém sýru. Tajuplné vyprávění mistra trvalo dvě hodiny. A řeč byla doprovázena filmy a fotografiemi na 3 velkých plátnech. Hovořilo se o egyptských i mexických pyramidách, náhorní plošině s přistávací dráhou v Nazce v Peru, troskách rezidence učitelů v Sacsayhumanu a mnoha dalších svědectvích o tom, že planetu Zemi, kdysi dávno navštívili božští mimozemšťané. Dokonce i ve Starém zákoně ((Bible) popisuje prorok Ezechiel setkání s neznámým létajícím objektem. Po přednášce jsem odcházel nahlodán otázkami: „Jak to tedy bylo? Jak je to možné? Proč se tím nezabývají vědci a nedávají k mnoha věcem ani rozumná vysvětlení? Co nám tají různé vlády světa? Má Däniken pravdu?“ Jedno vím zcela určitě - vesmír není pustý a jsou tam další formy života. Proč jenom naše planeta Země by měla být ta vyvolená? Budu dál jeho fanda a číst jeho knihy a snažit se navštěvovat magická místa popisovaná v jeho knihách. Tím moje vzpomínky na osobní setkání s mistrem v oblasti záhad panem Dänikenem končí.
 

PS: Kdo nezná Kounovské kamenné řady, tak se tam zajeďte určitě podívat. Je to magické a tajemné místo!!!

PS 2: Mé vřelé poděkování patří panu Dänikenovi, jeho výborné tlumočnici a v neposlední řadě, skvělé paní Ireně Peterkové ze vzdělávací agentury Aldea, která mi setkání umožnila.

Jara