SKANDÁL V BETLÉMSKÉ KAPLI

    V jedné mnou nepříliš oblíbené písni od ještě neoblíbenějšího interpreta se zpívá: „V září vyvolávám filmy z prázdnin…“. Díky digitální technice je doba vyvolávání filmů a zavírání se do temné komory naštěstí už nenávratně pryč, přesto se mi zmíněný text v těchto dnech znovu vybavil. Doba je už zkrátka taková, že i když nám moderní technika uspoří mnoho času, stejně člověk nějak nic nestíhá. Já konkrétně mám problém už s tím, abych občas fotografie v PC setřídil a archivoval (nějaké vyvolávání filmů a máchání fotografií ve vývojce a ustalovači si už vůbec nedovedu představit) a jsem rád, že se k tomu dostávám alespoň na chvíli teď v listopadu, když už jsem to v tom září nezvládl.

    O tom, že bych navíc ještě psal nějaké reportáže do spřátelených Turistických novin, letos nemohla být ani řeč, každopádně při prohlížení fotografií jsem nalezl několik zajímavostí a pokusím se v tomto směru přes zimu alespoň něco napravit – snad nebude vadit, že tak trochu „s křížkem po funuse“. O to více obdivuji pravidelné přispěvovatele do zmíněných novin. Kde na to berou čas, pracují vůbec někde? Ovšem jsem rád, že tak činí, neboť zvláště v poslední době lze říci, že co článek, to literární perla. Musím uznat, že při čtení některých reportáží se často pobavím více než u leckteré komedie. A všimněte si, jak navíc všichni pečlivě dodržují pokyny šéfredaktora – co nejvíce textu a co nejméně obrázků. To já, až se do toho pustím, tak to bude přesně naopak! Už slyším, jak mi šéfredaktor spílá, že s tím má moc práce, že to zabírá moc místa apod.

    To už jsem ale dost odbočil od původní myšlenky. Jak jsem tak v těchto dnech prohlížel letošní fotografie, objevil jsem mezi nimi i zachycení události, se kterou Vás prostě seznámit musím. A jelikož se to týká i KSTS, neoblažím zasláním tohoto článku zmíněného šéfredaktora, ale rovnou klubového webmastera. Výhodou je i to, že ten alespoň, když mu pošlu reportáž, nenadává, jenom si něco myslí.

    Zmíněná událost se datuje k pátku 29.6. tohoto roku a odehrála se, jak napovídá i název reportáže, v Betlémské kapli. Kromě toho, že v tento den se ve školách předávala vysvědčení a dětem tím začínaly prázdniny, ze kterých pak výše zmíněný „mistr“ v září vyvolával filmy, v Praze se rozdávalo i něco jiného, konkrétně vysokoškolské diplomy. A jak už asi tušíte, toto se v tento pátek týkalo i jedné nejmenované členky našeho klubu. Na tom by stále ještě nic skandálního nebylo, ovšem na to, co se zde odehrálo, budou slovutní rektoři a další vysokoškolští činovníci ještě dlouho vzpomínat.

    Abych vše vysvětlil, vypadalo to asi takto – mezi přihlížející tohoto slavnostního aktu se vmísilo i několik členů KSTS, kteří se již na první pohled od ostatních přítomných odlišovali. Žádná saka, kravaty a jiné nevhodné oblečení, ale kvalitní turistické ošacení, k tomu na místní poměry nebývalá hlučnost a v neposlední řadě i rozvinutá velká klubová zástava. Rozruch začal již v předsálí, kde cvičené oči popisované skupinky zaregistrovaly automat na mince s turistickým motivem kaple. To byla pastva pro sběratele, kolemjdoucí vůbec nechápali radostné výkřiky nad získaným suvenýrem! A co teprve závěrečné fotografování, to už vůbec na akademické půdě nemá obdoby. Povely typu „hoď to z ruky“, „hoď šestku“, „vystrč vanu“ apod. byly doprovázeny nechápavými a pohoršenými pohledy ostatních.

    Jakožto venkovan, neměl jsem možnost nahlédnout do Večerní Prahy či jak se to dnes jmenuje, zda náhodou místní novináři tuto neobvyklou událost nezaregistrovali. Dobře si však dovedu představit, jak kameloti v pasážích a podchodech metra vykřikují: „Večerní Praha! Skandál v Betlémské kapli!“ Závěrem lze říci, že ať už ano či ne, KSTS je i tak zase o krok dál, dobytí akademické půdy se dokonale zdařilo. Přesto nezbývá než končit slovy klasika: „Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“.

Text i foto: DžaPa