Historie turistických holí – špacírek souvisí se začátky pěší turistiky, jako fenoménu využívání volného času lidí. Lze konstatovat, že zejména hory byly ještě do konce 19. století dost nepřístupné a nebezpečné a proto pro pěší turistiku nevhodné. Rozmach začal se vznikem spolků, sdružení a různých organizací. V těchto spolcích byli zejména obyvatelé měst - studenti, majetní a vzdělaní lidé, kteří měli přece jen více volného času než lidé z vesnic. Jednu z nejvýznamnějších rolí v rozvoji turistiky sehrál na přelomu 19. a 20. století Klub českých turistů, který má asi největší podíl na vybudování turistických tras, postavení chat, restaurací, zájezdních hostinců, lyžařských vleků, rozhleden, památníků a popularizaci turisticky zajímavých míst. To vše, ale v době ještě Rakouska-Uherska. Po válce - té 1.světové – se podstatně více začalo rozvíjet skautské a trampské hnutí. Bylo to pravděpodobně zejména proto, že řady mužů si zvyky z vojenských ležení v zákopech, chtěli vyzkoušet v mírových podmínkách anebo přiblížit „srovnatelné“ horské a lesní podmínky svým rodinám a dětem. Otevřela se Evropa i našim lidem, nastal rozmach automobilismu, do hor bylo možno dostat se dopravními spoji – zejména vlakem. Československo bylo v té době krásným turistickým rájem s množstvím hraničních hor Čech a Moravy, Tater na Slovensku a neprobádanou divočinou na Podkarpatské Rusi. Kromě pěší turistiky, se rozšířilo lyžování, vodní sporty a horolezectví.
Hole byly – sice v jiné podobě – než, jak je známe používány již ve starověku, větších rozměrů, těžkého a tvrdého provedení a většinou sloužily k něčemu jinému než podpírání těla, ale v řadě případů jako zbraň ať útočná nebo obranná. My, ale budeme hovořit o turistických holích, kterým často říkáme špacírky. Byly a jsou chloubou vlastníka, kde všude byl, která místa navštívil a jako důkaz si přináší štítek – plíšek přibitý na holi. Většinou se jednalo o kvalitní grafické zpracování daného místa i s gravírovací ploškou k zaznamenání data vrcholového turistického výkonu. Na téma štítků později.
Popis hole začneme tím z čeho se skládá. Jedná se o tenkou, elegantní tyč většinou dřevomodelářskou ohýbanou mistrovskou práci, nebo stolářsky upravenou složenou hůl a nebo hůl samorostlou z řádně vysušených dřev. Existují taky hole skládací a sedací.O jiných typech (kovových,epoxydových) tady nepíšu, protože se na horách téměř nepoužívají a pro zdobení štítky jsou nevhodné.Ty jsou historicky asi nejstarší a byly používány jako ozdoba, znak moci a bohatství v období hradů, zámků a byly tvořeny držadly ze slonoviny, zlata, stříbra a jejich současná hodnota je sběratelsky značná. Hole sloužily, jako nutná insignie při různých rituálech a ceremoniálech pro účely politické, náboženské, jako symbolika pro tyto obřady. Rovněž samostatnou kapitolou jsou hole armádní, námořní, stavovské, muzikantské, taneční, kabaretní, kde bylo rozšířeno používání přízdob ze stříbra a cínu atd.
Horní část hole – držadlo neboli klika je ukázkou umění výrobce (ne vždy) nebo majitele a je tvořena buď hladkou jakoby klikou – v případě ohýbaných dřev s vyřezanými, popsanými, vypálenými kresbami a nápisy, kterými majitel chce říci ostatním odkud pochází, nebo co má rád, ale někdy je to i ukázka nevkusu co vše lze na držadlo ztvárnit. Na horní části je taky někdy umístěn „knoflík“, který je nepohodlnou obdobou držadla spíše opěradla.
U složených holí lze vidět daleko složitější výtvory, protože samostatnou „kliku“ lze případně v dílně řezbářsky dotvořit. Takové hole jsou přikrášleny zejména lesními zvířaty (hlavy ptáků, psů, dravců apod.) a nebo se jedná o pokusy přenést tvary folkloristiky dané oblasti – známé to valašky.
Střední část tvořena vysušeným dřevem ponejvíce se jedná o dub, buk, jabloň, třešeň, javor tedy dřeva tvrdá a houževnatá. U cizích holí se lze setkat se dřevy jilmu a smokvoně.Tato část bývá opracována a nebo někdy přirozeně sukovitá. Rovněž i v této části jsou řezbářské ukázky kreseb nebo se jedná o vypálené tvary.
Spodní část bývá dřevěná, kovová a nebo kaučuková. Tvarem se podobají prstencům, uzavřeným knoflíkům, ale zejména se jedná o kovové duté špice – alpské bodce - pro nasazení na hůl.
Historie turistických štítků
Pouštět se do pojednání o historii turistických štítků je dost velkou odvahou, protože tato oblast je historicky velice málo popsaná a hledat v literatuře je téměř nemožné, protože si troufám tvrdit, že téměř žádná neexistuje (alespoň u nás). Jelikož jsem sběratelem starých štítků – tedy těch vyrobených do roku 1945 – budu hovořit jen o nich. Má snaha je nasměrována nejvíce na nositele, propagátory a výrobce těchto štítků, kde by se dalo očekávat nejvíce informací. Proto jsem pátral v časopisech a katalozích Klubu českých turistů (dále i KČST) – ty jsem sháněl po antikvariátech apod. Nejvíce informací by poskytly zejména výrobní katalogy firem z té doby, ale těch je jak šafránu.
Výroba v ražebnách se datuje asi od 20-tých let 20. století. Informace o stáří lze získat přímo ze štítků, které jsou ( některé ) datovány. Nejstarší štítek vlastním s datem roku 1922 – signum F.Zachatek. Nejvíce zastoupené období je v rozmezí let 1930 –1938 tedy do období záboru pohraničí, kde je nejvíce našich hor a ty pak nemohly být navštěvovány.
Používané materiály : bronz, alpaka, mosaz, hliník, nikl, ocel, ale i umělohmotné. Co do technologie se většinou jedná o jednostrannou ražbu do hloubky s obrubou jednoduchou nebo zdobenou. Některé jsou doplněny barevnými malbami, některé s fotem daného místa. Štítků bylo jistě vyrobeno – jen v oblasti
Čech a Moravy – co do typů tisíce a tak nelze moc zevšeobecňovat. Proto i popisování např. tvarů nebo typologii by znamenalo obrovskou práci a čas. Proto
i v části tvarů se zmíním jen o tom, že představují všechny geometrické tvary, lidské a zvířecí hlavy z profilu nebo ánfas. Každý takový štítek má vyražen místopisný údaj, nadmořskou výšku, jiné údaje vztahující se k místu a řada z nich i gravírovací (od výrobce prázdnou), kde byly vyraženy aktuální datumy návštěvy dané oblasti turistou.
Na štítcích - plíšcích jsou snad všechna známá místa z oblastí hradů, zámků, zřícenin, kostelů, památných míst, pohoří, hor, svatých míst, řek, potoků, vodopádů, skal, jeskyní, hotelů, lázní, chat, útulen, kaplí, kostelů, rozhleden a pramenů. Ty zvláštní obsahují krakonoše nebo alpskou protěž.
Jsou tam i organizace, které na propagaci své činnosti rovněž nezapomněly a tak čteme zkratky KČT, KČST, SOKOL, ČSLT, KSTL, WZO a ŽOS. Žádnou zvláštností nejsou nadpisy ve slovenštině, němčině, maďarštině a nebo staročeštině.
Mezi nejkrásnější „skvosty“ sbírky řadím ty, které byly vyrobeny pod záštitou Klubu českých(československých) turistů pro svoji nejvyšší kvalitu provedení, jemnou grafiku, preciznost, místopisnou myšlenku, náhled a systémový výběr objektů. Lze si jen postesknout nad informací, že matrice štítků tohoto klubu byly v minulých padesáti létech údajně roztaveny a tím nenávratně zničeny. Nebo je to dobře ?!? Aby některý „rádobypodnikatel“ těch duplikátů „nenapráskal“ tisíce. Kdo ví. Proto i ve sbírce rád vidím štítek z bývalé Podkarpatské Rusi, kterých je opravdu jako šafránu.
Petr Božoň
